ocelačka Klára Šimandlová

Sportovní zaměření?

Moje sportovní úsilí se mění s věkem. Jsem zvědavá a ráda zkouším, co vydržím. Teď se momentálně pokouším o běh, který jsem od mala nenáviděla, vždycky mě bolel (a bolí pořád) a nikdy mi nešel (po pár kilometrech jsem zvracela v křoví). Představa, že bych mohla někdy uběhnout více než jeden, dva kilometry pro mě byla vždycky tak hrozná, že jsem ji raději hned v zárodku zapudila.

Pak jsem se postavila na start 5-ti kilometrů v Ocelákovi (nevím co mě to napadlo) a ani jsem nevěděla, jestli to jsem schopná odklusat. Ale ustála jsem to, dokonce i v limitu. A dneska? Pod vedením Libora (díky) jsem uběhla na podzim svých prvních 10 kilometrů za 49 minut a chystám se na půlmaraton.......

Jak jste se dostali ke sportu, vaše sportovní minulost?

Jako malá jsem blbla povšechně a rozhlížela se, co se mnou bude. Nakonec se rozhlíželi i jiní a zlanařili mě na házenou, která mě pak provázela asi 17 let, hrála jsem, a celou tu dobu jsem zůstala věrná Bohemce, za kterou jsem hrála později i 1. ligu. Celá ta léta jsem stála v bráně a nechala se otloukat, ale snad to na mě nenechalo žádné vážnější následky (rodiče byli opačného názoru, tvrdí, že mi to zůstalo do dneška). Pak, jak už to bývá, jsem se vdala, přestěhovala, porodila a s házenou jsem na nějaký čas skončila. Vrátila jsem se k ní po třícítce, ale už jen do nižší soutěže a spíš jen tak pro radost z pohybu. Definitivně jsem tyhle radov&aacut e;nky ukončila asi před čtyřma rokama, ve chvíli, kdy se mi soupeřka při podávání ruky omluvila za tykání, asi jsem se bála, aby se mi neomlouvaly pokaždý, když mě trefí, ze strachu, že té staré paní  v bráně ublíží :-). Ale ten pocit uspokojení z pohybu ve mně zůstal, tak jsem postupně vyzkoušela spoustu dalších věcí, všechny už jen tak, pro sebe. Takže přibylo kolo, posilovna a v poslední době mě nadchly hory a lezení po nich :-)

Zaměstnání?

Jsem čistokrevná zdravotní sestra, pracovala jsem dlouhou dobu na chirurgické JIPce, ale jak už to bývá, časem se všechno nějak převrátilo, na práci zdravotní sestry na směny už nebyl nějak čas a zašít se někde v ambulanci nebo v kanceláři, to by byla moje smrt. Tak je dnes ze mě takový "mobilní úředník ve státních službách, co pomáhá a chrání". No, jinak řečeno, ze zdravotní sesty pečující o nemocné, se ze mě stal dohližitel nad dodržováním správných mravů a zákonů.

Co vám sport/pohyb přináší?

No, samozřejmě radost, uspokojení, vyplavení endorfinů, tedy závislost. Stačí, když se pár dní nemůžu hýbat a už se mnou šijou všichni čerti, pohyb mi chybí, mám špatnou náladu a není se mnou k vydržení. Ale taky mě baví potkávat lidi stejnýho zaměření, jsou všichni tak nějak veselejší a je mi s nima povětšinou dobře.

Sportovní hrdina,vzor?

Není to konkrétní osoba, ale vždycky někdo, kdo ve mě vzbuzuje úžas a já nevěřícně kroutím hlavou, že někdo může něco takovýho dokázat. V tu chvíli mám vždycky pocit, že lidský možnosti jsou snad nevyčerpatelný. Sportuju ale pro radost a soupeřím hlavně sama se sebou, takže se nad těma skvělejma výkonama jiných sice v úžasu pozastavím, ale pokračuju dál v tom svým snažení :-)

Dosavadní největší sportovní zážitek?

Tak to už je hodně dávno, ale ještě ho stále nic nepřekonalo. Bylo mi asi 17 a stály jsme na bedně ve švédským Goteborgu, kde se konalo mistrovství světa juniorů v házené. Jo a je to přesně tak, my to vyhrály. Do dneška slyším ten řev, když padl poslední gól a zazněl klakson, to byla paráda. Nikdo nám nevěřil, všechny jsme tam přijely v tehdy příšernejch silonovejch dresech, botasky na nohách, po téměř dvou dnech strávených na cestě autobusem a natřely jsme to všem.

Sportovní cíle pro rok 2014?

Běhat rychleji, žít pomaleji a hlavně se umět smát :-)

Stále se u nás něco děje

Developed by ASPECTO Media s.r.o.