ZUGSPITZ ULTRATRAIL 2015 – dokud není vše dobré, není ještě konec …

… stojíme před kulturním střediskem v Grainau a zase prší, stejně jako před rokem, chvíli slunce, chvíli déšť. Dívám se směrem k horám a čekám až se rozfouká oblačnost, hledám alespoň kousek skal, ať mi připomenou, jak je ten kopec vysoký. Oblačnost se rozestupuje a z ní vykoukne Alpspitz, najednou se vracím o rok zpět...

Není to ale ten vrchol, blížíme se na občerstvovací stanici V5 Hubertushof 56. km, Radůz sbíhá rychleji a je přede mnou,  procházím přes časomíru a je mi zle, už dlouho nic nepiju a žaludek mám jako na vodě, potřebuju se najíst, ale nejde mi to, nebýt kamaráda, který se o mne tady stará, nevím … hlavou se mi honí všelijaké myšlenky a do cíle je ještě hodně daleko. Podívám se na profil tratě a zaujme mne poslední vrchol – Alpenspitz a 1200-metrové převýšení, které k horní kontrole vede, nebýt Radůze asi to vzdám, v takovém stavu se mi zdá nemožné dostat se přes ten kopec.

… všechno je stejné jako loni, jen na Ultra jdu letos sám, ale jinak všechno, až do této chvíle a já věřím, že zítra to změním…

 

Návrat do Německa jsem si naplánoval už loni, závod se mi hodně líbil - profil tratě, krásná příroda a dokonalá organizace z něj udělala velmi zajímavý podnik. Příprava se mi trochu zdravotně zkomplikovala, nicméně závěr vyšel a tak se dva týdny před závodem rozhoduji k účasti. Na známé místo se vydávám spolu s Ivou, která chce zopakovat loňskou účast na šedesáti kilometrovém Supertrailu.

Předpověď není  letos příznivá a vyplňuje se do puntíku. Teplota v údolí se pohybuje kolem 8 stupňů a nahoře kolem nuly, naštěstí nemrzne a organizátoři na startu oznamují, že půjdeme kompletní trasu. Uleví se mi, varování, že může být  operativně změněna se nenaplnilo – budu ji znát. 7:15 vybíháme do hustého deště. Na základě minulé zkušenosti jsem se rozhodl z počátku trochu víc šetřit síly, k tomu by mi ale mělo stačit tempo z loňska, případně trochu pomalejší. Na startovní číslo jsem si zapsal loňské časy kontrol  a tak mám velmi dobrou orientaci, jak se na trati pohybuju. Držím se někde uprostřed startovního pole a na první kontrole 10. km jsem o 4min. později. S tím jsem spokojený, cítím se mnohem lépe než loni (pokud si dobře pamatuju :-)) a to je pro začátek dobré. Rychle něco sním, vypiju a běžím dál a od této chvíle časy už jen vylepšuju. Na každé kontrole si dopřeju chvíli a piju a jím i to mi hodně změní závod. Cítím se v pohodě a když dobíhám na 56. km cca o 1,5hod. dříve, jen vzpomenu jak jsem se tu loni trápil. Zase něco sním a rychle si převleču tričko, alespoň na chvíli za suché. Stejně stále prší a máme na sobě nepromokavé bundy – tak než to nové propotím, ostatně čeká mne 20km téměř roviny, tak to chvíli vydrží. Stmívat se začíná  na 81. km kontrole V8. Partnachalm a s přicházejícím večerem se hodně ochlazuje, také se zvedá mírný vítr. Než vyndám z batohu čelovku třesu se zimou a tak raději beru kousek chleba do ruky a vycházím vstříc poslednímu kopci. Ve tmě se pohroužím do svých myšlenek a vzpomínám na profil horního okruhu kolem vrcholu Alpspitz, poslední zasněžená část tratě. Pěšina vede lesem, nekonečné traverzy stále vzhůru. Jsem v závětří, ale únava se stupňuje a slyším, jak nahoře fouká. Na sobě mám jen tenké a mokré věci a jediné suché „prádlo“ v batohu je čepice a rukavice – trochu propadám malomyslnosti nad představou co mne v odkrytém terénu a sněhu čeká. Šetřím a sbírám síly, horní část chci zvládnout co nejrychleji.

Z dosavadního průběhu závodu jsem nadšený a to mne žene dopředu, jsem podstatně rychlejší než loni a do cíle mi zbývá už jen 12km. Čas v cíli odhaduju pod 18:45 (ještě hodina nahoru, pak 1,5hod na horní část a 1hod na seběh do Grainau). Než se naděju jsem na horní kontrole, vezmu si čepici a rukavice a vyrážím z vyhřívaného stanu. V zápětí mne zastavuje červená páska, zkouším to ještě vedle, ale se stejným výsledkem, tak se vracím a organizátor mi vysvětluje, že vrchol je kvůli množství sněhu uzavřený a trať vede už jen dolů.

Do cíle dobíhám po půlnoci v čase 17:10.53,8 unavený a rozbitý po dni stráveném v dešti, blátě, sněhu a zimě, ale moc spokojený. I při zohlednění 6ti kilometrového zkrácení jsem si vylepšil čas o 3,5hodiny. Splnil jsem si své představy - je konec. Děkuji hoře, že mi dopřála tak hezký zážitek - už vždycky se tu budu rád vracet…  jen závodit půjdu asi někam jinam, někde, kde jsem ještě nebyl a kde poznám zase něco nového :-).

Autor článku

Pepa

Stále se u nás něco děje

Developed by ASPECTO Media s.r.o.