ZA VŠECHNO MOHOU BABY !

Je tomu něco málo přes dva roky, kdy jsem celkem svižně jel na kole našim městem, čuměl po babách, pedálem zavadil o obrubník chodníku, provedl salto,….a bylo z toho zlomené žebro. Kdo přežil polámaná žebra potvrdí, že jakýkoliv pohyb, kašlání, smrkání, smích i potřeba na toaletě, vždy vyvolají hořké slzy bolesti.


 Stalo se pravidlem, že poslední den v roce si vyběhnu na Lysou, to se musí. Hrudník sice ještě bolel, nohy po dvouměsíční pauze kladly odpor, ale euforie z krásného dne měla navrch. Kousek pod vrcholem, když už jsem klusal dolů, opět jsem čuměl po babách, nedopatřením klopýtnul, …a byl z toho zlomený kotník. Mnoho nespisovných výrazů jsem vypustil ze svých úst, než jsem se dobelhal na parkoviště v Malenovicích. 


Hned po Novém roce šla noha na šest týdnů do sádry, potom ještě následovala čtyřtýdenní rehabilitace a taky plus pět kilogramů na tělesné hmotě, se kterou jsem pak bojoval další půlrok. Pan doktor mi doporučil končetinu příliš nezatěžovat, vhodné prý bude pokračovat v rehabilitaci například plaváním.
 

A tak jsem si koupil permici na bazén, plavecké brýle a dvakrát v týdnu chodil plavat.  Ó jenže! Když si vezmete plavecké brýle, všechno pod vodou krásně vidíte…a ještě zvětšeně. A zase ty baby kolem! Co vám budu povídat. Jak jsem po nich pod tou vodou čuměl, nějak špatně jsem odhadl délku bazénu a palicí narazil přímo do jeho stěny. No málem jsem se utopil. Opět jsem v tom byl nevinně, … a mohl za to kdo? Baby! Tímto ovšem kalich utrpení nebyl stále ještě vypit do dna. 


 V letošní sportovní sezoně jsem se choval mravně a proto se též dostavily solidní výsledky. Zvládnul jsem deset triatlonů a v Mezinárodním triatlonovém poháru obsadil za borcem z Polska druhé místo. (Samozřejmě v kategorii zralých mužů, 60+.) Ve výčtu více než padesáti závodů nechyběl čtyřikrát Ocelový muž, pětkrát půlmaratón a další krásné sportovní akce. 


 Prázdniny skončily a možná právě proto byl pro veřejnost dopoledne otevřen zimní stadion. A tak jsem jednou týdně chodil bruslit. Na ledové ploše stadionu jsem byl úplně sám a dovolil si provádět rozmanité exhibiční prvky – jízda vpřed, jízda vzad, holubička, pirueta doprava, pirueta doleva….., a tu si všimnu, že na stadion přišly dvě baby. Můj ročník, tak kolem třicítky. Vzedmula se ve mně pýcha a do svého vystoupení jsem vložil vláčné pohyby a elegantní gesta s potřebným citovým podložím. Sám jsem byl na sebe pyšný. Avšak jen do té doby, než se mi rozjely nohy a z piruety přešel přímo na řiťbergra. 


 Stehno od kolene po pravou půlku bylo za dva dny černé jak but, po bytě jsem se pohyboval stylem ,lachtan‘, bolest neustávala. Babka Velitelka mě pod pohrůžkou přísných sankcí vyhnala k doktorovi, který konstatoval, že sval je narvaný a chůze se povoluje pouze po zdravé noze a o berlích. Tak to jsem nečekal! Já? O berlích? Taková ostuda! Vždyť se mi budou všichni posmívat a baby ve městě nejvíc! 


A tak sedím doma, ťukám do kompjůtru a sepisuji tahle nářky. Je mi jasné, že život mi přinese ještě plno nástrah, kterým budu muset čelit. Jedno však vím naprosto jistě: Po babách už raději čumět nebudu!
 

Všem čtenářům stálé zdraví přeje Dědek.                       18.11.2014

Autor článku

Dědek

Stále se u nás něco děje

Developed by ASPECTO Media s.r.o.