Radegastova výzva očima Michala

Tak a je to tady. Déšť, mlha, voda, bahno, zima a 24hodinový závod před námi. Se svými parťáky Pepou Bugnerem  a Robertem Prouzou jsme se rozhodli absolvovat tuto výzvu. Závod byl zajímavý svou náplní. Okruh na Pustevnách, na trati dlouhé 10,5km/550 převýšením. Štafeta ve trojicích, které se postupně střídají po předání štafetového kolíku. Závod se konal v krásném prostředí Beskyd, v Trojanovicích na hotelu Koksař, kde byl start a cíl, naše zázemí a hlavně nocleh ve stanech na místní louce. Po příjezdu jsme se ihned zaregistrovali a rozbili náš velký stan. S Pepou jsme maturovali u stavby stanu, ale naštěstí přijel náš třetí parťák Robert, se kterým jsme dílo dokonali. Zima byla cítit a představa, že přiběhnu do cíle úplně mokrý a špinavý mně docela děsila. Ptal jsem se sám sebe, jak dlouho takhle vydržíme, máme nějakou šanci??   

Naše strategie byla jasná. Střídat se po každém kole a vydržet hlavně i večer. Večer je pro mnoho závodníků osudný a mnoho lidí si dává pauzu. Štafetu jsem rozbíhal Já, předával jsem Robertovi a jako třetí šel Pepa. Pepa je z nás nejstarší a měl obavy, že nám to bude kazit, ale neměl se čeho obávat. Jeho výdrž a tempo je na stejné úrovni. Při tak dlouhém závodě je hlavní psychická odolnost a vytrvalost a to se ukázalo, že splňujeme všichni. V 12:00 odstartovalo 84 týmů na trať. Mírný déšť a hlavně tempo mi vyhovovalo. Trať směřovala po modré kolem lanovky na Pustevny. Bylo to jediné stoupání, ale bylo výživné. Po prvním výšlapu jsem je cítil skvěle, bahnitá stezka nahoru byla úžasná. Trať dále pokračovala po vrstevnici směrem k zelené stezce přes údolí Pusteven. Cesta byla běhavá v rychlém tempu a už v tuhle chvíli jsem neměl po pás na sobě nic čistého a suchého. V úseku zelené značky přešla trať na technický seběh, který mám moc rád. Dále po seběhu stezky se trať napojila na cestu, která vedla až k místu předání čipů, které sloužily jako štafetový kolík. První kolo jsem běžel docela rychle, ale ne zas až moc rychle, protože závod teprve začal. V místě předávky už netrpělivě čekal Robert. Rychlé info o stavu trati a Robert vyběhl. První kolo jsem zvládnul za 1:02:34 h, což bylo nad všechny očekávání. První kolo bylo moc rychlé, takže teď šlo o to trochu zpomalit a udržet tempo. Po převlečení do teplého oblečení jsme s Pepou zhodnotili trať a podmínky. Po hodině a pár drobných přiběhl Robert a Pepa byl připravený se poprat s trasou. Robert prohlásil, že trať je skvělá a přitom byl hnědý od botů až po pás.

  

A takto nějak vypadaly naše předávky pořád dokola. Naše hodné manželky nás přišly odpoledne povzbudit a podívat se na ostatní magory, jako jsme my.  Měli jsme přibližně dvě hodiny a patnáct až dvacet minut na odpočinek, spánek, jídlo a relax. Naše umístění nás začalo zajímat a překvapilo nás v půlce závodu, kdy jsme byli celkově na 11. místě. Zavládla dobrá nálada a bylo třeba přežít noc, která nebyla ani trochu lehká. Mlha, která byla na hřebenu Pusteven, byla hustá, že by se dala krájet. K tomu opět malé mrholení a psychika byla zase napnutá. Nad ránem se počasí trochu umoudřilo a přestalo na chvíli pršet. Závod se vyvíjel dobře, i když mě začal zase otravovat úpon na levém koleni a zpomalil jsem dvě kola asi o dvacet minut. Musel jsem použít růžové pilulky, abych mohl pokračovat. To mě postavilo trochu na nohy a snažil jsem se dohnat ztrátu, kterou jsem způsobil. Šesté a poslední moje kolo jsem zaběhl supr a dokázal jsem stáhnout čas. Říkal jsem si, že když Robert zaběhne dobré kolo a Pepovi se podaří také dokončit šesté kolo, tak uhájíme naši pozici, před dotírajícími soupeři. Pepa nastoupil do posledního kola vší silou s cílem zvládnout celé kolo. My netrpělivě čekali, zda-li to zvládne. Patnáct minut před koncem závodu jsme začali být nervózní, zda se to Pepovi podaří. A nakonec se to podařilo a Pepa ukončil 18cté kolo v čase 23:48:04. Hurá dokázali jsme to! Hlavně Pepa, který má na tom velkou zásluhu.

Supr konečně zasloužený oddech a nakonec společné foto a teplé oblečení a suché boty. Po velkém úklidu jsme společně vyrazili na jídlo a kafe. Euforie nás obklopovala a dojmů bylo plno. Zhodnotili jsme závod jako vydařený a příští rok určitě budeme zase na startu. Celkově jsme nakonec obsadili 7. místo v kategorii a 11. místo celkově z 82. týmů. Je to nádhera s takovým výsledkem jsme vůbec nepočítali. Organizace závodu byla skvělá i značení trati. Náš team také pracoval na jedničku. Moc děkuji klukům za skvělý víkend a snad všechna zranění brzy odezní a já budu moct zase běhat po horách. A chtěl bych dále poděkovat všem, co nám drželi pěsti a přišli nás podpořit.

Autor článku

Michal

Stále se u nás něco děje

Developed by ASPECTO Media s.r.o.