Radegastova výzva

Můj plán na víkend byl, že se v sobotu zúčastním běhu na Velký Javorník a pak se přesunu na 24hodinový závod s názvem Radegastova výzva, kde si dám pivko a budu povzbuzovat, ale i litovat trápící se účastníky a v duchu si říkat, ještě že jsi to nešla, nemusíš být všude.

Skutečnost je však úplně jiná. Ve 12.00 v sobotu na startu stojím, ne však pod Javorníkem, ale na startu prvního kola (10.1 km) zmiňované Radegastovy výzvy bez piva, v dešti a se super plánem na dalších 24 hodin. Kdyby mne oslovil kdokoliv jiný, než Klárka Rampírová, tak bych zde pravděpodobně nebyla. Charitativní myšlenka závodu pěkná, ale bylo mi jasné, co tahle 24 hodinovka bude obnášet. Během dvou dnů jsme si potvrdily účast v týmu ještě s Alicí Martikánovou, která půl roku po porodu s roční běžeckou pauzou a již abstinenčními příznaky šla závod na plno a úsměvem, a začaly jsme plánovat strategii.

Na startu se sešel i jeden Ocelácký tým v sestavě Michal, Pepa a Robert. Bylo fajn potkávat známé tváře a sdílet s nimi podobné pocity. Deštivé a vlhké počasí doprovázel celý závod. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla využít luxusní zázemí rodinného stanu vítězného týmu a také sledovat zákulisí jejich boje o první pozici.

A jak probíhalo moje standartní kolo? Start - průměrně 1 hod 15min na trati - cíl s předávkou Kláře – převléct do suchého, najíst se, napít se, na hodinu a půl si lehnout, snažit se usnout – budíček – převléci se do mokrého, slupnout banán a přebrat pomyslný štafetový kolík od Alči a zase znova :) Lepší noční program si opravdu nedovedu ani představit. Naštěstí vždy, když jsem vyběhla, tak všechny negativní pocity šly stranou a trať jsem si užívala. Chodila jsem bez hůlek, do kopce na Pustevny jsem to vždy nějak přežila a pak mne čekal dlouhý a táhlý seběh, který skýtal hodně bláta a vody a také pár dost technických úseků. První kolo mne lehce vystrašilo, ale od druhého kola dále mne seběhy začaly bavit a užívala jsem si to. Dá se říci, že od začátku jsme byly ve vedení a cílovou pásku jsme překonaly jako první ženský tým s 18ti koly. Takže jsme pak spíše sledovaly naše umístění v celkovém pořadí. Měla jsem velkou radost z vítězství. Líbila se mi moc naše vzájemná spolupráce a souhra.  Jsem ráda, že mne Klárka oslovila a já řekla ano. Můj obdiv má Alice a její houževnatost. V nohách jsme každá měla přes 60 rychlých kilometrů.  Byl to nejen skvělý závod, ale i trénink fyzické a psychické odolnosti. Přerušovaný (ne)spánek a střídání vyhřátého spacáku s mokrým oblečením a nasáknutými botami vodou, člověka zocelí, ať chce či ne. Jakmile odbyla 24. hodina závodu, tak vysvitlo sluníčko a darovalo nám za odměnu testovací vzorek svých slunečních paprsků.

Hlavním cílem pořadatelů bylo nalézt nové dárce kostní dřeně a udělat nezapomenutelný závod a to vše se podařilo i přes nepřízeň horského počasí. Zlatý Radegast za první místo už zdobí parapet a užívá si obdivu.

Mé dvě parťačky z týmu

Klára

Alice

Autor článku

Autor článku není z našeho týmu, je odjinud :)

Stále se u nás něco děje

Developed by ASPECTO Media s.r.o.