Mých devět triatlonových zastavení IX.

V průběhu loňské sezóny jsem hledal nějakou pecku na druhou polovinu září, kdy v Čechách už triatlonová sezóna skončí. Vzpomněl jsem si na úspěšnou účast českých reprezentantů na triatlonu v Pule v roce 2016, který byl zařazen do světové série IRONMAN 70.3 . Koukl jsem na propozice a měl jsem motivaci na letní tréninky a vrchol sezóny 2017 vybrán;-)

Snažil jsem se motivovat k účasti i Oceláky, ale většina měla po B7čce, přesto jsem u Kuby byl úspěšný. S touto velkou akcí jsou vždy spojeny závody pro doprovod, proto i moje holky se mohly těšit na speciální běžecký závod Iron Girl a Tobík se chystal na běžecký Iron Kids. V pátek 15. září jsme se nad ránem vydali na cestu, která z velké části kopírovala naši obvyklou cestu na dovolenou. Jen v Grazu jsme uhli více na jih a přes Slovinsko vstoupili do Chorvatska a poté rovnou na jih Istrijského poloostrova, kde se nachází starobylé město Pula s hlavní dominantou amfiteátrem, který je druhý největší a nejvýznamnější amfiteátrem na světě, hned za římským Koloseem. U amfiteátru bylo vystavěno závodní expo a prezentace, proto naše první kroky mířily právě tam. Neubránili jsme se nákupu v Iron shopu, kde se dalo zakoupit ledasco, ale na všem figurovala M s tečkou ;-), známý symbol Ironmanu. Vzhledem k tomu, že holky v podvečer měly svůj závod, dlouho jsme se tam nezdrželi a neplýtvali silami a rovnou se šli ubytovat. Najít pěkné a relativně i levné ubytování u moře nebyl problém, protože bylo po sezóně a pláže už zely prázdnotou. Ono tomu napovídalo i počasí, které sice v den příjezdu bylo slunečné, ale teploty se pohybovaly okolo 20 stupňů a do vody se odvážilo jen pár lidí, mezi nimi já s dětmi. ;-)

Centrem závodu byl malý poloostrov Veredula, kde se odehrávalo vše podstatné, tedy i běh žen Iron Girl. Na holky čekalo 5km, jejíž trasa se proplétala poloostrovem. Holky to zvládly a věřím, že i užily ve společností zhruba 110 dam,žen a dívek. V sobotu jsem si dal chvilku v moři, obhlídku začátku kola ze sedla a pak i krátký běh, takže příprava proběhla a do hlavní role se dostal Tobík, který běžel svůj závod a zvládl to velmi pěkně. Po bojovném výkonu doběhl druhý, takže radost byla veliká a i stupně. Dětský závod narušil déšť, který se objevoval a zase ztrácel snad po celý náš pobyt v Pule. Dokonce vzhledem k očekávané bouřce pořadatelé rozhodli, že kola se budou dávat do depa až v den závodu a ne den předem, jak bylo v propozicích.

Bouřka skutečně proběhla, ale ráno jsme se probouzeli do oblohy pod mrakem a celkem znatelného větru. Hlavu jsem se snažil uklidnit a naprogramovat tak, aby si dnešní den maximálně užila. Celkem se mi to povedlo, proto mě ani nijak zvlášť nerozhodila informace, že se plavat nebude, vzhledem k velkým vlnám a start se posune o cca 40min. Na startu nás bylo zhruba 1100, proto nešlo všechny najednou vypustit na kolo. Startovalo se tedy po jednotlivcích a z celého závodu se stala časovka. S Kubou jsme se postavili do fronty na start až skoro mezi posledními. Od moře studeně foukalo, proto jsme se po chvilce snažil předběhnout více dopředu, abych mohl odstartovat a neprochladl jsem tam. To se celkem povedlo a já vyběhl bosky do depa od výlezu z moře a pak hurrá na kolo. Tím, že startovali lidé, jak se postavili do řady, na kole jsem si připadal jako bych jel na elektrokole. Celou trať jsem pořád někoho předjížděl a tímto mi kolo neskutečně utíkalo. Mohl jsem koukat na krásné stroje, které většinou účastníci měli a těšit se z toho, že mi to jede. Cesta stoupala od moře do místních vesniček a městeček a byla jednookruhová, takže bylo pořád se na co koukat a co obdivovat. A asi z toho kochání jsem zazmatkoval na občerstvovačce na cca 75tém kilometru. Přijel jsem na ni, nabral do ruky dvě flašky, jednu dal do pusy a druhou jsem dával nacvičeným pohybem za sebe do držáku za sedlem. Nevidím tam, proto ne vždy to je napoprvé, ale tentokrát to nešlo vůbec, nohy trochu povolily šlapání a já se snažil strefit. Trochu groteskní situace, až po chvilce mi došlo, že tam žádnou flašku nenarvu, když tam mám ještě tu vypitou. Takže vypitá ven a hned odhodit vedle cesty a plná do držáku a druhá z pusy konečně do ruky a jen polít se a vyhodit. Kdyby to skončilo takto, asi bych tu historku nepopisoval, bohužel mě u mého výstupu viděl rozhodčí na motorce za mnou. A po chvilce mě dojel a anglicky mi udělil pěti minutovou stopku v penalty boxu. Zprvu jsem nechápal, za co, protože v háku, což je nejčastější prohřešek, jsem v průběhu závodu nejel ani metr, až pak mi došlo, že to bylo za ty flašky a jejich odhození mimo stanovené území. Nálada mi trochu poklesla, protože 5min na kole jsou cca 3km. Když si to představíte, je to strašná dálka, ale co už. Trest byl spravedlivý, takže těsně před dojezdem kola zastavit ve speciálním území, tam rozhodčímu vysvětlit co tam dělám a trpět 5min a koukat jak ostatní dojíždějí a zachovat si bojovnou hlavu na zbytek závodu.

Po odpykání, rychle do depa a co nejrychleji na běh, na který jsem se těšil. I když už zase panovalo přímořské slunečné počasí, nějak mi to nevadilo a běželo se mi moc pěkně. Ty lidi, které jsem nestačil předjet, jsem začínal předbíhat a pomalu jsem se podél pobřeží přesunoval směrem k amfiteátru, kde se v samém historickém centru Puly vykroužili dvě kola a do cíle se dobíhalo přímo do míst, kde před staletími probíhaly gladiátorské zápasy. Běh byl opravdu vydařený a doběh byl už za odměnu. Moderátor každého v cíli přivítal jménem a snažili se z toho udělat show, kde nechyběli “gladiátoři” v maskách, červený koberec, hlasitá hudba a krásná medaile.

Rodinka se ke mě dostala, takže jsme mohli chvilku spolu posedět, udělat fotky a užít si toho nevšedního místa. Kuba doběhl chvilku po mě a i z jeho výrazu bylo jasné, že si závod užil a že se mu to líbilo. Netušil jsem, na kterém místě jsem skončil, vzhledem k systému startu, proto mě následná informace, že jsem doběhl na 57. místě z 1030 účastníků, kteří závod dokončili, mile překvapila a v kategorii jsem byl 8smý. Jasně, že mi v hlavě naskočilo, že nebýt těch pěti minut v penaltách mohlo to být ještě lepší, ale taky jsem někde mohl na odhozené flašce spadnout a cíl vůbec nevidět… ;-) Kuba dokončil na celkovém 113ctém místě a 19ctém v kategorii.

S výsledkem jsem byl moc spokojený a zbytek pobytu, který jsme si v Pule o několik dní protáhli jsem si moc užil a odpočíval v krásném prostředí. Bohužel nám úplně nepřálo počasí, přesto jsme byli každý den v moři a udělali několik výletů do okolí.


Info k závodu: 0-92-21, startovné 275 euro, Ostrava-Pula 874km, bohužel se Ironman stěhuje z Puly do Slovinska, takže letos již v Pule nebude… ;-(


Poučení na závěr:

  • obvykle před občerstvovačkama jsou označena místa, kde se můžou vyhazovat flašky a jiné odpadky, proto první vyhodit a až potom si nabrat!! ;-)

  • Série Ironman není jen pro špičkové atlety, jsou tam hlavně hobíci, ale většinou na neskutečných raketách ;-)

  • Konec dobrý, všechno dobré… ;-)



Autor článku

Libor

Stále se u nás něco děje

Developed by ASPECTO Media s.r.o.