Mých devět triatlonových zastavení III.

Tentokrát napíšu o donedávna největším triatlonovém závodě u nás a to o Czechmanovi, na který se nás vydala velká skupina. Předchozí díly o dubnovém polském startu sezóny a první větší triatlonové akci v našem okolí najdete tady.

CZECHMAN 1/2Ironman Pardubice 3.6.2017 (1980m-92-21)

Tato akce je snad jediný triatlonový závod, který naplní své kapacity pár dní po spuštění registrace, více než půl roku před startem. Czechman je mezi triatlonisty pojem a pro mnohé velká motivace makat, připravovat se, pilovat plavání, vstát dříve než ostatní a odpracovat si množství kilometrů, protože to není závod, který zvládne každý. Vzhledem k tomu, že chodíme společně plavat, o Czechmanovi se mluvilo dlouho dopředu před říjnovou registrací. Řešilo se, kdo to dá, kdo to nedá a jak začít trénovat, aby to dal;-) Nakonec se nás přihlásilo dvanáct plus Tobík v dětské kategorii. Vyrazili jsme v pátek společně a ubytovali jsem se pár kilometrů od startu v Lázních Bohdaneč. Žádný luxus, ale pro naši velkou skupinu ideální. Prezentace den předem také není typická pro regionální závody, bylo znát, že nás čeká opravdu velká akce. Společná večeře a rychle zalehnout a sbírat síly na zítřek. 

V den závodu nás vzbudilo slunečné počasí a i předpověď  hlásila, že bude pěkně, což je sice pro běžného smrtelníka fajn, ale já v takovém počasí závodím nerad. Dětské závody, Tobíkův první triatlon, byly “polévkou” před hlavních chodem. Čekalo ho 300m plavání, 6km na kole, 2km v běhu. Když jsem viděl bojku, kterou měl obplavat a vrátit se, věděl jsem, že to bude zkouška ohněm, kterou ale zvládl se ctí. Plavat začal ani ne před rokem, proto ještě nemůže být na tom stejně jako ti nejlepší. Na silničce seděl jen párkrát, ale i tady bojoval a těšil se na běh, kde doháněl co to šlo. Nakonec skončil zhruba v polovině startovního pole, což bylo super. Hlavně si myslím, že si to užil a načerpal zkušenosti.

Náš boj startoval v pravé poledne, kdy se rozpohybovala masa 630 lidí v zátoce sotva 100m dlouhé. Mela to byla velká, několikrát se to přede mnou zavřelo a já hledal skulinky jak dál, ale po sto, dvě stě metrech už to celkem šlo a já si mohl plavat svoje. Velkou výhodou a pochvalou organizátorům byla kvalita vody, která byla krásně čistá a měla zajímavou modrou barvu. Bylo v ní dobře vidět, proto šlo korigovat směr i podle plavců před sebou a kolem sebe, kterých tam bylo spousty. Obplavávali jsme poloostrov a mířili k výlezu z vody. Pro “neználky” plavecká část trvá běžným plavcům 30minut a výše. Což přeci jenom není okamžik. Člověk jede na plno, musí koukat před sebe, držet směr a proti “venku” se neposunuje žádným kvapíkem. Fakt nechápu jak to dělají ryby ;-) Já jsem zaplaval slušně na své možnosti a vylézal z vody na 116. místě.

Depo vcelku v pohodě, přeci jenom Rybnik mě vyškolil a hurá do pedálů. A tady vidím trochu první problém. Vždy mám pocit, že musím na kole dohnat ztrátu z plavání co nejdříve. Proto rozjedu peklo a moc nemyslím na to, co bude potom. Cítil jsem se fajn, předjížděl lepší plavce a poznával trasu a okolí závodu. Jely se dva 45km okruhy, které měly souhrně 355m převýšení a kopec “zalamovák” byl jen jeden u kostela, měl asi 300-400m, takže opravdu rychlá trasa. Já jsem se na zhruba třicátém kilometru dostal do skupiny, která jela podobně jako já, střídali jsme se na špici a snažili jsme se jet v rámci pravidel bezhákového závodu. Kolo mě bavilo a utíkalo strašně rychle. Nakonec jsme ze skupiny zůstali jen dva, ale pořád aktivně jsme to rvali a pořád se nám dařilo předjíždět. Do depa jsem přijel po 41. nejrychlejším kole někde na 50-60 pozici.

První kilometry v běhu ještě šly, trasa je s minimálním převýšením a s třemi otočkami o 180° v každém ze dvou kol. Vzhledem k očekávanému vedru, které se nakonec dostavilo, jsem zvolil dvoudílný dres s tím, že jsem předpokládal, že bude lépe “luftovat”. Kýžený efekt se nedostavoval, ale hlavně gely, které jsem měl v kapsách na zádech poskakovaly a nedělaly dobrotu, proto jsem je vyhodil. Což ve výsledku byla další chyba. Trápení začalo asi od pátého kilometru, kdy jsem už nebyl schopen držet nastolené tempo a začal se vařit. Ještě, že množství občerstvovaček dovolovalo se chladit co 3-4km, čehož jsem maximálně využíval. Bylo super, že trasa byla potkávací, proto jsem na chvilku v hlavě vypnul z vařícího procesu a přemýšlel jsem jak to zvládají naši a těšil se na setkání. Díky bohu nohy pořád nějak jely a cíl se blížil. Bohužel mě na posledních 2-3 km předběhli dva mí známí soupeři, což mě mrzelo. Ale už to bylo o tom, dostat se nějak do cíle a moci zastavit. Před závodem jsem chtěl být do 50tého místa, což mi uniklo. Po 4 hodinách, 39minutách a 25 sekundách jsem ukončil trápení na 51. celkově  a 15. v kategorii muži 40-44let, ve které nás bylo neuvěřitelných 137, což je skoro ¼ startovního pole… ;-) Když se nad tím zamyslíte, příjde mi to až úsměvné, jak si chlapi po 40tce chtějí ještě něco dokázat :-) Celkově jsem byl spokojen tak na 70% , bohužel běh nebyl podle představ, ale přesto na Czechmana vzpomínám rád a to hlavně proto, že tam byla super atmosféra a s Oceláky jsme se nasmáli.



A jak si Oceláci vedli?? 

Vzhledem k tomu, že nás bylo opravdu hodně, napíšu ke každému jen krátkou zmínku, kterou si ve spojení s ním vybavím.

Kuba 77. v cíli se super během a žádnou křečí, připadal mi, že běží úplnou pohodu.

236. Michal byl trochu uvařený, měl navíc a byl ve formě, tak snad příště blíže k 5hodinám, ne-li rovnou pod pět.  

272. Jirka, jeho závěrečný sprint byl tak rychlý, že jsem ho vůbec nevyfotil a jeho minutka, kdy odhodil poker face a upřímně se radoval byla nezapomenutelná.

273. Robert byl v cíli trochu smutný, protože si “nepohlídal záda”, ale myslím si, že s výkonem byl spokojen a hlavně si myslím, že má velké rezervy.

367. Martin jehož zlepšení o 25min oproti loňsku hovoří za vše. Zvládl v přípravě hromadu práce a závod si myslím užil.

410. Raduz pohodář každým coulem, s elegancí a úsměvem se s tím popral.

469. Jitka první ocelácká žena v cíli, zcela upřímně tohle jsem několik měsíců před startem nečekal, o to jsem z toho měl větší radost. Pěkný výkon a rezerv spousta. 

476. Zbyněk zvládl jako většina svého prvního 1/2ironmana s pokorou a bojovností. Myslím si, že mu sluníčko, taky moc nechutnalo, ale dával to až do cíle. 

485. Marki kdykoliv jsem ji potkal, povzbudil, vždy se usmívala a jela si to své strojové tempo. Vlastně se prosmála až do cíle;-) 

522. Bára je nezlomná, s minimem plavání a kola se postavila na start a plavala, jela a běžela až do cíle. Klobouk dolů. 

560. Marci pro mě jeden z nejsilnějších okamžiků, měl jsem strach, aby zvládla limit závodu, který jsem si mylně myslel, že je 7hodin. Sedmá hodina se nezadržitelně blížila, ale Marci to zvládla v čase 6:59:05. Krásný bojovný výkon!!! 

DNF Bob smutný člen výpravy, který neviděl cíl, žaludek mu to nedovolil. Příště to zvládneš Bobe, zvlášť když slepák, který mohl být příčinou, už máš venku ;-).

DSQ Katka sice není Ocelačka, ale jela s námi, proto si dovolím i ji vyzdvihnout. Je to fakt nezlomná Xena. S jakými trably během běhu se dokázala poprat je fakt obdivuhodné a zvládla proběhnout cílem, ale nakonec si ASI neodpykala trest a čekalo ji zklamání DSQ.


Info k závodu: http://czechman.cz/ , NUTNÁ registrace předem, startovné 2400,-, Dolany- Ostrava 250km


Poučení na závěr:

·         Kolem triatlon nekončí, proto je dobré na to myslet a lépe si rozvrhnout síly a nějaké si nechat

·         Odhazovat energii (gely) v průběhu závodu je nerozum, myslím si, že by mi to pomohlo lépe zvládnout závěr.

·         Dvojdílný dres, nějak zvlášť nechladí a je nutné se namazat opalovákem i na rozmezí mezi vrškem a spodkem. Dres se mi vykasal a krásně jsem si v pase splálil pruh zad ;-)

·         Renomé Czechmana je zasloužené, je to moc pěkný závod v pěkném prostředí a s výbornou organizací a konkurencí.


PS: MOC děkuji OLINCE za podporu nejen na trati, ale i krásné fotky.

https://olgapavelka.rajce.idnes.cz/Czechman_3.6.2017/

 

Autor článku

Libor

Stále se u nás něco děje

Developed by ASPECTO Media s.r.o.