Mých devět triatlonových zastavení I.

Prosím neberte tyto řádky jako mé chvalozpěvy sebe sama, ale jako informace, motivaci, poděkování organizátorům a pro některé ohlédnutí za triatlonovými akcemi, které jsem v tomto roce absolvoval, obsolvovali. Pokud moje řádky přivedou na start třeba jen jednoho nového člověka (nejlépe Oceláka samozřejmě ;-)) budou mít smysl a bude to i mé poděkování organizátorům za jejich nelehkou úlohu a spousty hodin příprav.


Jen aby nedošlo k mýlce, nejsem rozený triatlonista, přičichl jsem k této kratochvíli před dvěma lety, kdy jsem bez plaveckého tréninku zkusil sprint triatlon a vylézal z vody takřka poslední. Pochopil jsem, že tudy cesta nevede a začal s pravidelnými plaveckými lekcemi. Tudíž sezónu 2017 můžu považovat jakou svou druhou triatlonovou.


¼ IRONMAN Triatlon Silesiaman Rybnik 30.4.2017 (770-38-10)

Když jsem přemýšlel čím odstartovat triatlonovou sezónu, byly dvě varianty. Již klasickým a cyklo krutým duatlonem v Dobroslavicích a nebo prvním jarním triatlonem v polském Rybniku. Vzhledem k tomu, že na Jilešovický kopec nemám nejlepší vzpomínky, vydali jsme se s rodinkou a několika Oceláky do Rybniku. Počasí za moc nestálo a my neustále řešili jestli se bude plavat a nebo ne. Na místě jsme zjistili, že i když má voda asi 12 °C Poláci jsou ledově klidní a plavat se bude. My hned začali vymýšlet, co si obléct na kolo, co si svléct po plavání, no obavy ze zimy byly celkem velké. A aby toho nebylo málo, podařilo se mi zapomenout cyklotretry doma, proto se Olča  s Tobim vydali na zběsilou jízdu do Ostravy a zpět. Stihli to na minutu přesně, za což jim ještě jednou moc děkuji a Oli gratuluji k nejrychlejšímu běžeckému kilometru, který musela absolvovat s tretrama v ruce od uzávěry trati k depu ;-)

Plavání v “ledovce” nakonec nebylo tak strašné, první pocit zanořit obličej a začít plavat byl trochu “těžší”, ale po pár tempech a mele po startu, to nějak naskočilo samo a šlo to. Problém nastal v depu, kde jsem se soukal z neoprenu nekonečně dlouho, zmrzlýma rukama mi to nějak nešlo, proto jsem se tam válel po zemi, pak i svlékal plavky, no trochu mezinárodní ostuda, ale vyjížděl jsem na kolo v suchém, kdežto místní z toho nedělali takový cirkus a vyrazili v mokrých dresech.

 Ztracené minuty jsem se snažil dohnat na rovinaté, obrátkové trati, kde se jelo bez háku a silnice byla zcela uzavřena. Současně probíhal i závod na 1/2čních distancích, proto nebylo úplně přehledné, kdo kam patří, ale na kole to stejně není čas řešit, jedeš co to dá a pomalu se připravuješ na běh. Trasa běhu vedla od depa podél břehu k hrázi, po ní na druhou stranu a zase zpět stejnou trasou a to vše čtyřikrát. Běželo se mi pěkně, nohy celkem jely a já se snažil dohánět své soupeře. Nakonec se na hrázi postupně sešli úplně všichni a my jsem běhali tam a sem a ukrajovali desetikilometrový krajíc. S Oceláky jsme se vzájemně povzbuzovali, takže to celkem rychle uteklo a já v čase pod dvě hodiny proběhl cílem na celkovém 9tém místě a 4tém v kategorii. Oceláci to zvládli velmi dobře Kuba byl 27.(den předem úspěšně zvládl duatlon v Dobroslavicích), Michal Nevřala 40. a Martin 58.


Info k závodu: http://silesiamantriathlon.pl/ , startovné při přihlášení předem 150PLN, Rybnik cca. 60km od Ostravy


Aby to za rok bylo lepší budu přidávat nakonec poučení na závěr. A z Rybniku si odnáším tyto:

  • Udělat si seznam triatlonových věcí na závod, protože je toho celkem dost a není problém něco zapomenout.

  • V sedě se neopren sundává ještě hůře než ve stoje, takže příště pěkně skopat nohama co nejníže a pak rukama přes patu

  • A i přes zimu nepřevlékat dres na krátké závody, protože bych to i v mokrém zvládl, stejně jako většina Poláků a stálo mě to minimálně minutu až dvě

  • Potvrzuji polské heslo z medaile: “Triathlon jest fajny”... ;-)

Autor článku

Libor

Stále se u nás něco děje

Developed by ASPECTO Media s.r.o.