Moje první Beskydská Sedmička

Na startu B7 jsem letos stála již potřetí……ovšem letos poprvé jako účastník závodu. Předloni jsem si říkala, že je to holé šílenství,  loni už mě to hodně lákalo a letos ……… opět holé šílenství J.

Není v mých možnostech natrénovat takové objemy kilometrů, jako ostatní…….. málokdo tedy věřil, že můžu dojít do cíle. Zásadním bodem úspěchu bylo spojení s Ivou Bugnerovou, která bravurně využila mého nadšení a přihlásila nás do SPORTU s tím, že  je to skoro nastejno :-D……………… já zase vsadila na její zkušenost a neskutečnou trpělivost. To mě přes všechny pochyby a nedůvěru okolí přivedlo na start v Třinci a tady začal můj velký sen.

Start proběhl bez větších komplikací, celá trasa k úpatí Javorového byla lemována diváky, takže jsem si užívala každou minutu. V prvním kopci jsme s Ivou sladily tempo a musím říct, že celých nočních 35km jsem se jen kochala J. Na spánek nebylo ani pomyšlení. 

Na Ostravici jsme měly půlku za sebou a nohy začínaly bolet…. Ptám se Ivy: „ Máš nějaký fígl na to, když už se ti moc nechce dál?“ Odpověď s zcela ledovým klidem: „ Ne, nemám, prostě jenom půjdeš“.

Tak jsem šla …….a když jsme měly za sebou ten nekonečný Smrk a byly na Čeladné, už by bylo škoda to nedojít. Při seběhu na Ráztoku nás chytil liják a to mě trochu zlomilo, ale Iva se nenechala mou hypoglykémií vyvést z míry a krize byla rychle zažehnána. Při výstupu na Javorník jsme se dozvěděly, že pokud dojdeme, čeká nás v cíli třetí místo v kategorii, což mě nakoplo do závěru, protože posledních 5km jsem už opravdu cítila únavu.

V cíli to byla jedna velká euforie a v neděli na náměstí  ve Frenštátu s ostatními Oceláky jsem stále čekala,  kdy se probudím….

Velký dík patří mé parťačce Ivě za absolutně pohodový průběh závodu, ani jednou nepadl návrh na předčasné ukončení. A můj cíl, který jsem si před B7 dala byl splněn na 1000%..............už se zase těším, až znovu vyrazím na hory.

Autorka článku

Simona

Stále se u nás něco děje

Developed by ASPECTO Media s.r.o.