Moje "poslední" B7


Po roce opět "Vánoce" - "hurá" zvolal jsem, při zjištění, že již následující víkend se jde Beskydská sedmička. Ještě větší "Vánoce" jsem měl při zjištění, že v botách, ve kterých bych rád šel, mám menší "dírečku" :), ale co už s tím, nějak to dopadne. Ještě se nikdy nestalo, že by někdy něco nějak nedopadlo no ne?!

Na start jsem se letos postavil s mým spolužákem Kubou. Je to již třetí člověk z naší třídy ze ZŠ. Flákači jedni a teď tohle :)

Letos jsem to pojal trochu jinak než obvykle a nechal jsem doma trekové hůlky. Prostě jako za starých dobrých časů. Jen já a mé kýty. Ještě si pamatuju ve dveřích, kdy mi otec říká: "A tyčky nebereš?" já: "Ále néé, zase další heblo smykat?!" … nevím jestli to byl úplně dobrý nápad :).

Začátek závodu byl již tradičně v Třinci v 22:00. Moc hezké bylo povzbuzování tamějších lidí, kteří postávali kolem trati (cca první 3 km) a pokřikovali "makejte", "ještě kousek" a další takové "vtipné" hlášky, mít tak ty hole … :)

První kilometry trati probíhaly v poklidném tempu. Kopce i bez holí šly dobře, dolů to taky šlo. Kubovi to taky dobře šlapalo, šlo vidět, že na sobě makal a je poměrně motivovaný :) To dával dobře najevo tím, že cca 80 km nezavřel pusu a pořád něco mluvil :). U mě to postupem času bylo trochu horší. Děsně se mi chtělo spát, očka se mi klížila. Tento stav mě přešel asi zhruba 20 km od cíle pod Pustevnami, kde nás zachytila průtrž mračen a Kuba přestal mluvit, jelikož ho začal bolet kotník :D. Abych se přiznal, díky této ospalosti mě to moc nebavilo a být tam sám, možná bych se na to vykašlal. Na dalším checkpointu v Ráztoce nás přišel podpořit Břetík, který nám udělal již tradičně hezkou sérii rozmazaných fotek, za což mu patří velké dík :). Každopádně aspoň jsme pokecali a cesta utíkala zase o něco rychleji. Do cíle ve Frenšťátu jsme nakonec dorazili za 23:37 h. Zatím můj nejlepší hlemýždí čas na trase sport. Musím ocenit značení trasy, které bylo perfektní. Znám jednoho, co se lehce ztratil na Rudné :) Občerstvovací stanice byly taky na jedničku. Zejména na Pindule bylo občerstvení super a takový horký čaj do bříška, hmm mńami! Hned jsem to tam celé zchlastal :) A ještě jedna věc mě potěšila a to je náramek, který obdržel každý, kdo ten bordel dotlačil do cíle. Barevná kombinace se opravdu vyvedla!

I přes ty tělesné následky to nebylo zase tak špatné,
člověk udělal opět něco pro své zdraví :)

Autor článku

Aleš

Stále se u nás něco děje

Developed by ASPECTO Media s.r.o.