Michalova B7

Kde začít. Tento rok byl neobyčejně zvláštní. Všechno šlo skoro tak, jak jsem chtěl. Příprava byla letos mizerná a nemohl jsem čekat nějaké zlepšení oproti minulému roku. Se svým parťákem Robertem jsme prošli po zkušenostech celou trať nanečisto a vymysleli strategii.

 Po startu byl úkol jasný. Nezdržovat se na občerstvovacích stanicích a běžet všude kde se dá. První naše velká zastávka měla být až v Krásné. A pak pelášit zase dál. Skoro se to povedlo, ale pořadatelé změnili trať a vše bylo jinak. Na Morávce jsme se zdrželi asi sedm minut a musel jsem doplnit jak vodu, tak jídlo. Po výběhu na Travný, na kterém jsem se tento rok obzvlášť trápil, přišla Lysá, která šla jako po másle. Na Ostravici jsme potkali Ocelačku Ivu, která očekávala Oceláka Pepu. V Hlavě mi proběhlo, Radůz tento rok Pepu žene, jsou kousek za námi. Takže rychle najíst napít a spěchat pryč. Robert byl na tom jako každý rok dobře. Mně únava zmáhala jen trochu a úpon kolene zatím nic neříkal, takže to šlo dobře. Smrk patří mezi mé oblíbence. Ale jen směrem nahoru. Dolů je to nuda a zdlouhavé. 

V Čeladné jsme se po příchodu dozvěděli, že jsme přibližně něco kolem 30 místa v kategorii sport. Supr pocit, ale čas hluboko pod naše očekávání. Změna trasy byla znát. Na Kněhyni jsme si mohli poprvé vychutnat zkratku, která byla opravdu brutálně kolmá a vůbec nám nepomohla. Je třeba vše vyzkoušet, a proto vím, že příští rok tudy jdeme zase. Pro ten skvělý pocit zkratky. Po doběhu na Pustevny jsem začal cítit staré i nové zranění. Začala mně bolet holeň a v tu chvíli jsem si vzpomněl na Lucii, která měla kdysi zánět okostnice. Snad mne to nepotká. Bolest se stupňovala, ale dala se vydržet. Dal jsem si svou růžovou kamarádku a byl trochu klid. Když tak vzpomínám na Lucii, říkal jsem si s Robertem, že dnes má na to být už v cíli. Při seběhu jsem myslel vždy na svoji Peťulku, jak se jí daří a měl jsem radost, že se zúčastnila B7 taky. Neměl jsem moc času jí volat, ale věřil jsem v její ho bojového ducha. Po výstupu na Radhošť můj parťák vypadal jako smrtka. Jeho cukr byl na dně. Proto jsme zaběhli do místního bufetu a dali kofolu. Nakopnutí přišlo během chvilky. Jeho barva se pomalu vracela a opět jsme vyrazili. Zbýval poslední kopec a to byl Malý a Velký Javorník. Nakopnutí bylo velké a zvládli jsme to na jedničku. Seběh byl sice v bolestech holeně, ale dalo se to vydržet. Když jsme vběhli do města, byl to úžasný pocit. Euforie stříkala všude z celého těla. Cíl jsme si vychutnali ve sprintu a atmosféra byla opět úžasná. Blahopřání mému parťákovi a poslední pípnutí kontroly. Čas 16:24:04 hodin. Umístění celkově mezi Sportem 33. místo. Jsme tady. Nechtěl jsem tomu věřit. Myslel jsem na Peťku, kde asi chudák ještě bloudí. Mnoho myšlenek jsem měl v hlavě. 

Děkuji mému parťákovi za pomoc a pěkný závod. Bez něj by to nešlo. Děkuji Ocelákům za podporu na trati. Děkuji mé ženě za výdrž před startem a pochopení. Příští rok snad pod 15hodin.

 

Autor článku

Michal

Stále se u nás něco děje

Developed by ASPECTO Media s.r.o.