Magická B7


Beskydská sedmička...krásná, náročná, proklínaná, neopakovatelná, nakažlivá tak tím vším dozajista je. Ta letošní měla pro náš tým sladkou příchuť. Příprava na samotný top závod sezony byla kvalitní a dostatečná. Spousty naběhaných výškových kilometrů jak v přípravě, tak i na závodech předcházejících samotnou B7, byly dostatečnou oporou psychiky pro vlastní závod. Pokud bych to měl vzít popořadě, pak musím vyzdvihnout zlepšení organizačního zajištění akce. Jednalo se o bezproblémovou registraci, včasný start závodu, vychytané snímání čipů na kontrolních bodech, zajištění občerstvovacích stanic a v neposlední řadě velmi příjemnou atmosféru v cílové zóně a při vyhlášení vítězů. Na tom všem je vidět obrovský posun oproti předchozím ročníkům, což pochopitelně přispělo ke zkvalitnění tohoto podniku. 
Vlastní závod jsme s Pepou šli opatrně v první půli, ostatně takový byl plán, což se nám následně vyplatilo v místech, kde se rozhoduje o úspěchu, nebo zklamání. Pocitově jsem si užíval každý kopec i dlouhé seběhy, které jsme mohli držet v tempu a předbíhat tak soupeře na trati, nejprve ty, co šli chůzi a následně již závodníky - běžce. Nejčastěji jsme se tahali o pozici s týmem, který nakonec skončil na čtvrtém místě v naší kategorii. Ti se nás drželi až po občerstvovací stanici na Ostravici, kde jsme po polévce vyběhli před nimi a již jsme se na trati nepotkali...později, při rozboru mezičasů jsem zjistil, že se již s námi zřejmě nechtěli přetahovat o pozici a dali si delší pauzu. V druhé půli závodu jsme začali, nejprve nesměle a následně zcela reálně uvažovat o bedně. V hlavách se nám honily časové úseky a my si počítali předpokládaný čas v cíli. Již tady bylo vidět jak moc jsme si na bednu věřili. Na občerstvovacích stanicích jsme zařadili speciální iontový nápoj s obchodním názvem Birell :-). Tato volba se později ukázala jako správná, podařilo se nám udržet žaludek v klidu a vychutnat si tak závod až do konce. Při opouštění občerstvovací stanice na Čeladné, jsme potkali dva borce, evidentně z naší kategorie a ti nám lakonicky tvrdili, že o medailových pozicích je již rozhodnuto a proto šli svým tempem, již bez závodních ambicí. To nás malinko nalomilo, protože jsme neměli úplný přehled o borcích naší kategorie před námi, nicméně jsme po pár kilometrech opět nastoupili s tempem, kterým jsme znovu začali předbíhat ostatní běžce, náš nový cíl byl alespoň čas s osobním rekordem. To nás drželo v tempu až na Javorník a pak začala kalkulace, zda-li by se nedal stlačit čas v cíli pod 17. hodin - nedal se :-). Do cíle zbývalo něco přes šest kilometrů a ty bychom museli jít pod 5 mim/km, což bylo v dané chvíli a stavu našich tělesných schránek nereálné. Přesto jsme poslední úsek běželi a dali jsme tak cílový čas 18:07:55. Tím jak se závod vyvíjel jsme si doběh na náměstí nádherně užívali s pocitem vlastního osobáku, kde nás mohutně povzbuzovaly Ocelácké trikoty a bezprostředně po doběhu ještě euforii umocnila Peťka, která nám s mobilem v ruce sdělila, že máme s daným časem třetí místo v kategorii. Tak to bylo opravdu něco!!! Perfektní načasování předání informace, řekl bych :-). Myslím si, že sled událostí po doběhu nabral na obrátkách a já s Pepou nasedli na vítěznou vlnu euforie, která nás držela minimálně do středy :-). Nedělní dopoledne bylo předzvěstí krásného nedělního dne s vyhlášením vítězů, focením, kavárnou, pizzerii v Čeladné a nevšedním obědem :-). 
Chtěl bych tímto poděkovat svému skvělému parťákovi Pepovi, všem co nás přišli povzbudit do cíle i těm, co nám drželi palečky a mysleli na nás. Myslím si, že máme zaděláno na další ročník s plánem stlačit cílový čas někde k 16. hodinám. Rezervy jistě jsou, viz. obrázek :-) :-) :-).Tak já se pomalu loučím a těším se na další setkání s vámi při podobných akcích.
Běhu zdar a ultra zvlášť!!!
Raduz

Autor článku

Raduz

Stále se u nás něco děje

Developed by ASPECTO Media s.r.o.