Lysohorský čtyřlístek – L4L 2014

Ráda bych napsala krátký a výstižný report o mistrovství České republiky v ultraskymarathonu, po závodě mi však zůstaly v paměti samá pozitiva a připadá mi, že jsem závodem tak nějak prošla bez větších problémů a krizí, ale zkusím to.

Už při pohledu na trasu závodu bylo jasné, že nás čeká extrémní masakr. Nejen trasa, ale i teplá předpověď předpovídali nezapomenutelný zážitek. Zázemí i start/cíl závodu byl na Švarné Hance, kousek od Gruně. To místo mám moc ráda. Na chatě Chyži, která je nedaleko, jsem strávila pár víkendů, ještě když chata fungovala a provozovala ji kamarádka s přítelem. Obývala jsem tehdy společné patro s dřevorubci, kteří chrápali tak, že určitě i kámoš Ryšák je slabý odvar, ale zpět k závodu.

Na L4L jsem se vážně těšila. Lysá hora je naším častým cílem výletů i tréninků, tak proč ji nezdolat a třeba hned čtyřikrát po sobě z různých stran a po různých stezkách. I když jsem na Lysé jako doma, tak se našlo pár pasáží, které pro mne byly nové. Trénink nebyl tak intenzivní, jak jsem si představovala.  Ozvěny zvrtnutého kotníku mne stále omezovaly a účasti L4L jsem se i trochu obávala. Byla jsem však přesvědčena, že když bude kotník bolet tak to ukončím. Realita byla samozřejmě úplně jiná.

První útok na lysou začal příjemným seběhem do údolí, kde pak začalo příjemné stoupání kam jinam než na Lysou. V polovině kopce jsem potkala oceláka Majkla Nevřalu, který nevypadal dobře, a zdálo se, že mám o soupeře méně. Bylo mi to líto, protože si s Majklem ráda měřím sily.

Na vrcholku proběhlo nějaké to pití a doplnění tekutin, ovoce do sebe a jde se dál směr Krásná a pak zase zpět. Při druhém atakování vrcholku mi na občerstvovačce dělá Majkl suport. Ze závodu odstoupil kvůli viróze z předešlých dnů. Kotník mě už začíná bolet, ale zatím si nestěžuji. Z kopce kvůli tomu cupitám opatrněji. Tak nějak zjišťuji, že jsem 3. nebo 4., každý mi říká jinou informaci. Snažím se to neřešit, ale vidina obhajoby 3. místa z minulého roku mě motivuje a já toho využívám k rychlejšímu tempu. Třetí návštěva Lysé je ve stejném duchu jako ta minulá, z horka jsem lehce mimo a ptám se Majkla, kam mám teď jít. Závidím Alici její funkci na občerstvovačce, Alice by zase ráda závodila. No je to paradox. Jakmile jsem mimo občerstvovačku, tak mi je mnohem lépe. To místo je zakleté. Je tam sice voda a jídlo, ale cítím se tam vždy nejvíce v krizi. Kotník bolí čím dál tím více, ale na myšlenky o odstoupení není v mé hlavě místo. Jakmile dosahuji vrcholu po 4., tak jsem v euforii a klopýtám směr Visalaje. Horko je, to musím uznat, ale neničí mne tak jak některé jiné účastníky, hlavně chlapi to snáší nějak špatně. Na trati potkávám partu fandících Oceláků, což je strašně motivující, akorát bych se nejradši zastavila a pokecala s nimi o počasí a tak. Nohám se už nechce, ale hlava se tlačí do cíle. Cestou na Visalaje zjišťuji, že 5 km dlouhá smyčka na trati je zrušena, takže mířím přímo do cíle. Je to velice potěšující zpráva. Z Visalají už šplhám směrem na Švarnou Hanku.

V cíli mě vítají pořadatelé a můj Bloody Standa, který vypadá, že se proletěl vzduchem s tvrdým přistáním. 3. místo jsem neobhájila. Kristýna přede mnou byla holt lepší, další soupeřka přiběhla asi minutu po mně. Ani jsem netušila, že jsem takhle stíhaná. Tak to bylo o fous. Užívám si chladivou sprchu, studené pivo a doběhy do cíle dalších účastníků.

Všichni mají můj obdiv za tenhle výkon v tomhle vedru. Lysohorský čtyřlístek se povedl hlavně díky organizátorům, kteří to měli vážně dobře zmáknuté. Díky Lůďo  a Říďo.

Autor článku

Autor článku není z našeho týmu, je odjinud :)

Stále se u nás něco děje

Developed by ASPECTO Media s.r.o.