LH24 stejná a přesto zase jinak

LH24 beru jako prima výlet. Tradičně vyrážíme již v pátek, abychom si víkend pěkně užili. V pátek si dáme dobrou večeři v restauraci na Sepetné a pak si už jenom hovíme v posteli obloženi hromadou knih. Ráno spíme do osmi. Luxus, který doma neznáme. I letos vše začalo podle plánu.

V sobotu ráno jsem se probudila s úpornou bolestí hlavy a žaludeční nevolností. O startu do závodu bylo téměř rozhodnuto. Naděje umírá poslední, růžová pilulka a tři hodiny do startu. Na start nakonec odcházím a v hlavě mi už jenom decentně tepe. Jaká úleva. Tempo díky indispozici volím velmi rozvážné, mnohem rozvážnější než jindy. V nejhorším případě jsem odhodlaná zabočit zpět na Sepetnou. Naštěstí cestou nahoru se to nezhoršuje.

První kolo absolvuji v davu, nahoře jsem za 1:45 a dolů to jde docela dobře. Jdu do druhého kola, hlava je na tom stále stejně, což je dobré, protože se to dá vydržet. Tak si říkám, že z povinnosti ty 4 kola dám. Společnost mi dělá Martin ze Stelly Petřkovice. Jde nám to spolu výborně, ani Martin nikam nespěchá a třetí kolo nám skvěle uteklo. Konstatuji, že mne nic nebolí a že jsem se konečně začala cítit dobře a dostala se do závodu.

Poctivě se občerstvujeme po každém kole, už jsme přehodili i spodní vrstvu, čtvrté kolo máme za sebou a do konce závodu chybí něco málo přes polovinu. Tempo držíme nahoru stále stejné, dolu jsme už trochu zpomalili. Plánujeme, že 7 kol by mohlo vyjít.

Dole v depu mi Lucka po pátém kole hlásí, že mám trochu přidat, že jsem jenom pár minut za třetím místem. V šestém kole se na vrcholu Lysé hory potkávám se svou konkurentkou. Zatímco mi to jde trochu lépe nahoru, jí zase dolu. Po šestém kole má na mne dole náskok 15 minut. Cestou dolů jsem sice neměla žádné závratné tempo, ale zato se mi zdálo několik krásných živých snů. Vyrážím do posledního sedmého kola s očekáváním rozednění na Lysé hoře. Konečně po 14 hodinách je zase světlo.

Na osmé kolo už není pomyšlení, celé kolo bych v limitu nezvládla a už na to ani nemám morál. Konkurentka Zdenka si tedy může gratulovat ke třetímu místu. Já jsem se svými sedmi koly vzhledem k vývoji za posledních 24 hodin velmi spokojena. Zdenka si ale chce své třetí místo pojistit a vyráží dát alespoň půl kola do limitu. Toto se jí povedlo, gratuluji!

Prima závod, co ale pořadatelé letos nezvládli, je časomíra. Nově jsme místo průchodů kobercem přikládali čipy ke čtečkám a ne vždy se podařilo údaj o průchodu načíst. Zdence půlkolo uškodilo a posunula se až za mne. Mé jméno vyvolávali na stupně. V pondělí jsem požádala pořadatele o opravu, což se odbylo s jednoslovným komentářem v mailu „Opraveno“. Po opravách se nakonec objevil ještě další černý kůň závodu, se kterým podle průběžných výsledků nikdo nesoupeřil – Pavlína s osmi koly se zařadila na třetí místo. Gratuluji! A na adresu časomíry - jak říká jeden můj kamarád - věci, které fungují, nevylepšovat!

Takže podtrženo a sečteno, se sedmi koly jsem spokojena. Vždycky si říkám, že každé kolo po čtvrtém kole je již nad plán. Počasí tentokrát bylo docela milosrdné, stromy obalené sněhem byly nádherné. Možná bych se pro příští rok ještě přimluvila za trochu sluníčka a lepší výhledy po krajině :-)


Autorka článku

Iva

Stále se u nás něco děje

Developed by ASPECTO Media s.r.o.