Jak jsme zdolali Valašského Hrba - Radůz a Pepa

Letos poprvé jsem mohl odběhnout ultra závod se svým „bésedmičkovým“ parťákem Pepou a byl to právě Valašský Hrb. Na svědomí ho mají borci z 3THX sportovního klubu, X-Trail Orlová a Nordic Ski Vsacký Cáb. Ústředním mottem závodu je prozaická hláška "STAČÍ ODVAHA" a tu my máme, takže co už.

U obou dvou z nás se jednalo o premiéru, vždyť se letos běžel teprve druhý ročník. V propozicích závodu se běhu chtivý zájemce mohl dočíst spoustu užitečných informací, spojených s poutavým videem, ale hlavně zde byl profil tratě, který sliboval z velké části běh po valašských vršcích s převýšením, které se jevilo jako nikterak vražedné. Dalším lákadlem bylo místo startu, které se nacházelo na samém vrcholu hřebene v blízkosti horské chaty Vsacký Cáb. Tyto místa jsem měl možnost poznat již dříve z pozice cyklisty, ale po svých to je zase jiná písnička.

Samotný závod nabízel navíc možnost výběru ze tří distancí, 15, 30 a 50 kilometrů. Já si dal s Pepou samosebou pajdu, protože když už se zčunit, tak pořádně :) Příjezd na závod jsme naplánovali ráno s řádnou časovou rezervou, bylo nutno počítat s kyvadlovou dopravou autobusy ze záchytného parkoviště na místo registrace, což bylo cirka 6,5 km. Chytli jsme "první spoj" a proto vše proběhlo v klidu, využili jsme i prostory restaurace k ranní kávě a čaji. Pak již převlíkačka do "pracovního", úschovna batožin a pokec se známými firmami. Ještě před startem jsme stihli pozdravit Eliho a Petra, kteří šli "zlatý střed" tedy třicítku.

Těsně před startem, kdy už jsme stáli v startovním koridoru se koukáme kolem sebe a zjišťujeme, že máme trekové hole skoro sami, takže trochu s rozpaky se ptáme lidí kolem, jsou-li tyčky vůbec zapotřebí. V 9:57 padlo jasné rozhodnutí … hole nebereme, pak úprk do úschovny bagáže a tryskem zpět na start :)

Přesně v deset byl odstartován long a my se vydali spolu s téměř 150 dalšími na trať. Samotný průběh závodu se odvíjel z taktiky jít zadrženým, ale souvislým tempem první půlku, která končila u horské chaty Třeští a pak druhou půli, která vedla po téměř stejné trase přizpůsobit stavu tělesné schránky. Závodní trať skutečně splnila naše očekávání a přinesla vcelku pohodlný podklad pro běh, většinou lesní, místy blátivou cestu, kterou střídaly přeběhy přes louky a hlavně krásné hřebenové výhledy s krátkým stoupáním a seběhy nikoliv však "technického" rázu. Po trase tři výborně zásobené občerstvovaly, takže jsme celkem doplňovali zásoby šest krát.

Při jednom ani ne příliš prudkém seběhu jsme natrefili na mladého běžce ve zcela neběžecké poloze, seděl na kraji cesty a bylo vidět, že neustál pád a vymknul si kotník, sám si přivolal pomoc a tak jsme zanedlouho viděli i Horskou službu v akci … blikající čtyřkolka se sirénou v zápřahu nosítka na kolečkách a pěkně to tnuli proti nám k postiženému. My měli za sebou první dvacku a čas na sporttestrech ukazoval velmi slušných 2:01, takže spokojenost.

Druhá půle se nám nevím proč zdála nějak delší a neměla konce, navíc začalo místy poprchávat, byly již cítit úpony a svaly, nicméně jsme stále většinu trasy běželi včetně kratších stoupání. Tento postup nám zajistil dobíhání běžců před námi a s každým dalším "skalpem" jsme cítili dobrý pocit, že síly byly rozloženy správně. To už jsme sledovali každý kilásek přibývající na Garminech a bylo nám jasné, že údaj o 50 km nebude přesný … trať měřila nakonec rovných 53 km s převýšením 1710 m a cílový čas shodný 6:25.

Po doběhu druhá fáze v podobě ledové sprchy, občerstvení v restauraci "VrchCáb" a pak již čekání na mikrobus, který zajišťoval svoz z hřebene zpět k autům na parking v obci Dušná.

Cesta domů probíhala s pocitem takticky dobře zvládnutého závodu a zkušenosti s dalším krásným horským během, který mohu ostatním vřele doporučit v následujících ročnících. Na závěr patří poděkování mému běžeckému parťákovi Pepovi za odvoz a příjemně strávené chvíle na trati i po závodě.

Autor článku

Raduz

Stále se u nás něco děje

Developed by ASPECTO Media s.r.o.