Jak jsem si užil LH 24 počtvrté…

Nějak dlouho jsem to odkládal, myslím těch pár řádků, co chci napsat o čtvrtém ročníku LH24. Sedím v teple pokoje, na chvíli se znovu vracím do mrazivého lednového víkendu a pomalu se mi začínají vybavovat vzpomínky na den a noc strávenou v horách, námahu i radost, minuty, které se nekonečně vlečou i zběsile běží … ten závod má velké kouzlo, alespoň pro mne, ale myslím, že i pro všechny, co se na něj vracejí, aby se znovu postavili vstříc 24 hodinám a pokusili se překonat své hranice.

Brr…  otřepala mne zima, ta vzpomínka je vážně silná :-), hodně jsem letos vymrzl - až jsem tomu nemohl uvěřit, ale to už jsem v šestém kole, blížím se k depu a třesu se zimou…

Představu o závodě jsem měl poměrně jasnou, po třech ročnících, kdy jsem v různých časech absolvoval, vždy osm okruhů, chci jeden přidat a tak kromě hlavního cíle – závod si užít, chci devět kol.

Před závodem čas vždycky dost utíká a tak se snažím užít si vánoce i co nejlépe připravit. Dva týdny před startem, ale musím brát antibiotika, deset dnů bez pohybu a šest dnů do startu doberu prášky a jdu se rozhýbat na Lysacup, pak si zacvičit do Klimkovic a zase na Lysou a pak už stojíme na startu a adrenalin rozhání chmurné myšlenky na to, zda jsem tu správně. Přece jen to bude dlouhé a necítím se úplně dobře – ta zkušenost bude nová. 

Nechci nic měnit na svých představách a rozbíhám se s ostatními, začátek chci jít pocitově volněji než loni, nicméně v podobných časech. To se mi daří dobře jsem rychlejší o 5 - 10min. na kolo a zdá se mi, že s menší námahou, dobrý pocit mám hlavně ze seběhů v tom jsem se asi posunul a cítím se dobře. Také terén je velmi dobrý. Startovat musíme s nesmeky, kvůli zalednění tratě, nicméně se startem začíná i zvolna sněžit a trať se postupně pokrývá ušlapaným sněhem. Po třetím kole je odkládám, trať je téměř dokonalá, neklouže, běží se krásně, teplota kolem -10 je celkem příjemná. V polovině závodu mám pět kol a vypadá to dobře i špatně. Večer se začíná zvedat vítr a v kombinaci se sněžením působí dost chladně. Únava přichází rychle a nedokážu se ji tentokrát bránit, nedokážu se zahřát. Už po pátém kole je mi hodně zima, dole potkávám Michala, převlékám se a jdu do šestého, nahoru to jde dobře, ale na Větrech jsem strašně zmrzlý, cítím se jako by někdo vypnul vypínač – totálně bez energie a dolů se doslova vleču zmrzlý na kost. Únava, kterou nedokážu kontrolovat mi pomalu bere můj malý sen o 9 kolech.  Na hotelu si lehám – NA CHVÍLI a budím se o tři hodiny později, vlastně budí mne Michal a tak dávám spolu s ním ještě jedno kolo... a jsem v cíli, tento ročník pomalu končí… Nic mne nebolí, k mému údivu necítím ani velkou námahu ve svalech, ale jsem strašně unavený, mám pocit, že tak unavený jsem snad ještě nikdy nebyl. Má to výhodu, regenerace je tentokrát téměř okamžitá  – v neděli  jdu spát brzy a v pondělí se cítím, výborně.  A tak byl tento ročník pro mne opět zcela jiný a zase krásný :-) a za to  chci poděkovat všem, které jsem tam potkával, kteří mi pomáhali, povzbuzovali … Ivě, Michalovi, Adamovi… všem ocelákům i neznámým lidem, kteří tam přišli, fandili a dodávali radost a energii.

HRANICE, LIMITY… každý máme ty svoje, ve všem co děláme, čím se bavíme… je to velká zábava i radost je překonávat. Mít to štěstí, že se můžeme znovu a znovu o to snažit. A je krásné potkávat lidi, kteří mají podobný vztah k životu, podobné hodnoty, podobné zájmy, lidi které rádi vidíme, se kterými rádi trávíme svůj čas. A tak mne napadá, že pro to tam budu za rok zase. Opět tam přijdu si prožít neopakovatelnou atmosféru a vyplnit své představy. Ale než se to stane, bude CESTA mým cílem a jako pro člověka, který žije přítomným okamžikem a dovede ocenit krásu, kterou mu to přináší, to bude to hlavní co mne povede dál.


FOTO: Lukáš Budínský  foto.lukasx.cz

Autor článku

Pepa

Stále se u nás něco děje

Developed by ASPECTO Media s.r.o.