Dáme to na B7


Další naši bojovníci na trati letošní B7 byli Radůz a Pepa v týmu DÁME TO, přinášíme jejich zážitky a dojmy. 

Jak jsem si užil B7 2014 – Pepa

5. září jsem se počtvrté postavil na start Beskydské sedmičky a nechal pohltit její jedinečnou atmosférou. Někdy se mi zdá, jako by člověk při těchto závodech za pár hodin prožil celý život… tak bohaté mi připadají na emoce, pocity a stavy mysli. Stejně jako v životě člověk prochází obdobími lehkými, obdobími euforie i těmi těžšími i zde si může sáhnout na dno a znovu se zvednout a pokaždé je to jiné a pokaždé mu to dá novou zkušenost…

Asi opravdu nejtěžší ročník, přivítala nás delší trať, ale především silně podmáčený terén v první části závodu bral hodně sil. Naopak prakticky dokonalé počasí – teplá noc a bezvětří, na obloze hvězdy a nádherný měsíc – krása, kterou jsem ale moc nestíhal vychutnat a spíše se snažil ve tmě neztratit svého parťáka, super kamaráda, výborného běžce a velkého bojovníka Radovana Rudického.

Závod jsme rozběhli dobře, první dva kopce šli v dobrém tempu, fyzicky jsem se cítil hodně dobře, nicméně na Morávce se mi zopakoval problém s trávením a nedokázal jsem jíst a pít a tak jsem absolvoval další dva kopce - Travný a Lysou prakticky bez doplnění energie a tekutin. Naštěstí v Ostravici jsem vše napravil colou a polévkou a to mne vrátilo zpět. Smrk jsme pak dali rychle a závod se pomalu začal překlápět do závěrečné fáze, ještě nekonečné stoupání na Čertův mlýn a krátké na Tanečnici a pak už opravdu vypnout hlavu a šlapat, šlapat a šlapat. Seběh z Radhoště byl pro mne snad nejkrásnější – žaludek se mi definitivně uklidnil a bylo to rychlé a příjemné, stejně jako Velký Javorník a závěrečný doběh do cílové rovinky.

Co dodat …bohatší o krásné zážitky, 22. místo v kategorii, čas 21:11, víkend strávený v Beskydech za nádherného počasí se super parťákem a 95 km, které Ti změní život – nějak tak, jak to stálo na poutači v místě startu na náměstí v Třinci a myslím, že ten slogan je hodně pravdivý:-)


Zážitky z druhého pohledu…tak o půl metru nižšího :-) - Radůz

Letošní start na B7 byl již mým čtvrtým účinkováním, tak jsem si říkal, že mě již nemůže jen tak něco překvapit. Navíc jsem byl oproti minulým ročníkům, které byly

vždy „top“ sezóny co se náročnosti závodu týká, na letošní B7 připravený lépe, neboť jsem měl již za sebou ultratrail v německém Zugspitze, který byl (dle mého) ještě náročnější…mám totiž takovou svou osobní teorii, že když člověk jednou zdolá závod, který představuje určitou fyzickou zátěž, tak si to tělo pamatuje, někde na pozadí si to „uloží“, a když je potřeba, tak se tělo k podobné zátěži opět nastartuje.

Chyba lávky, řekl bych, protože co si připravila B7 letos na své případné pokořitele, to za celou historii závodu nemělo obdoby. K „úpravě“ běžeckého terénu přispěl zřejmě vydatný déšť v průběhu týdne, což mělo za následek, že byly na trati (a nebylo jich málo) úseky, kde se člověk doslova brodil v blátě a bylo-li to při seběhu, tak si mnozí vyzkoušeli i nějaký ten paragánský kotoul J…to ovšem nepíšu proto, že bych si stěžoval, ba právě naopak, trať měli všichni stejnou, spíše si musí člověk při takových akcích uvědomit, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře J, aneb vždy můžeš zažít to, co jsi ještě nikdy předtím nezažil…

Zajímavé taky bylo, že si člověk najde další věci, které v předešlých ročnících nevnímal, protože byl uchvácen jinými okolnostmi závodu…například jsem se zaměřoval na to, jak si užívají atmosféru nováčci v závodě a v duchu to porovnával se svým chováním při mé premiéře…pak jsem byl samozřejmě taky zvědavý, zda-li se projeví určitá sehranost našeho týmu, vždyť jsem se svým běžeckým parťákem Pepou již něco zažil při závodech podobného typu…a skutečně, mnohdy nebylo třeba ani moc mluvit, stačilo se kouknout a hned jsme věděli, kde nás „tlačí bota“…je to ohromná výhoda, když je tým sehraný a ještě lepší, když si dokážou i porozumět a vzájemně se podpořit.

Závod se vyvíjel zprvu dle naší strategie skvěle…nepustit emoce z uzdy, držet si své tempo a nervat zbytečně hned ze startu…viděli jsme i takovou dvojici v mixu, kdy borec tahal jak šílený na gumě svoji partnerku již v prvním stoupání na Javorový!!! Hotová sebevražda. My si šli to svoje a nenechali se k podobným bláznovstvím vyprovokovat…pak ale přišla fáze závodu, kterou jsem sám na sobě ještě (naštěstí) nikdy nezažil, kdy Pepu zradil žaludek…když jsem viděl co to obnáší a jak s tím musí bojovat, tak jsem v duchu přemítal, že já bych asi ten závod „odpískal“…ale Pepa je tvrďák a šel dále…a vyplatilo se, neboť ve druhé půli závodu se začalo zase dařit a my si mohli vychutnat ten pocit, když se zúročí pošetřené síly z úvodu…prostě to zase šlo a rychlost jakou jsme v seběhu předbíhali ostatní, většinou již zmírající závodníky byla úchvatná. V závěru jsme se ještě hecovali a co

bylo důležité, měli jsme fakt dobrý pocit ze závodu již v jeho průběhu…prostě jsme si závěrečné stovky metrů do cíle užívali s úsměvem na rtu…a samotný doběh na náměstí byl již ve sprintu!

Co říct závěrem, snad jen to, že bez ohledu na čas v cíli (je to přece jenom číslo) jsem si B7 2014 pořádně užil a poděkovat za to můžu zejména svému bezvadnému parťákovi Pepovi, dále pak třetímu členu našeho týmu Ivě, která skvěle zajišťovala zázemí a také všem těm, kteří byli se mnou ve svých myšlenkách při konání závodu. Dále bych chtěl popřát všem, kteří se této akce účastnili, ať již poprvé nebo, opakovaně, ať v nich zůstanou jen ty pozitivní vzpomínky na závod a můžou se tak těšit na další ročníky… .

S pozdravem běhu (zvláště pak horskému) ZDAR

se loučí Raduz :-)


Autor článku

Raduz

Stále se u nás něco děje

Developed by ASPECTO Media s.r.o.