Byla jednou jedna štafeta

Aááá Martin Věžník, náš poslední člen štafety, přibíhá do cíle!!! Vyhráli jsme, ale vezmu to pěkně od začátku….

Taťka Ocelácké přípravky a mnohonohatého týmu SK Oceláci Ostrava dal dohromady návrh čtyř štafet, které vystartovali na 52. ročníku Ostravského maratonu v mém oblíbeném Bělském lese.

Bylo mi poctou být součástí štafety s názvem Lucka team sestavené z borců Michal Nevřala, Robert Prouza, Standa Najvert, Martin Věžník a Libor Pavelka. Moc jsem se na tohle představení rychlosti těšila. Jsem ráda, že pozvání do štafety přijal Standa z týmu Julboway a také Jaromír Pigula alias Pigi z týmu X-air Ostrava. Pigi startoval za SK Oceláci Ostrava Bubli team,  podle všeho se mu to moc líbilo a růžová barva mu je teď mnohem sympatičtější než dříve. V plánu bylo že naší štafetu rozběhnu já. Hned na startu jsem se nasáčkovala za Šárku Macháčkovou (výherkyni ženské kategorie a 3. místo celkově) s tím že přeci nemůže běžet zase tak rychle, když má před sebou maraton, a já přeci nemůžu běžet zase tak pomalu, když mám před sebou jen 7km. Jednoduchá rovnice. Jako jedním hlasem jsme si všichni odpočítali start a partička odhodlaných lidí na to vlítla. Jeden pán měl karambol asi 15 metrů za startovní čárou a zatarasil mi cestu vlastním tělem, málem jsem ho napodobila, ale naštěstí jsem to ustála a doběhla i Šárku. Chvíli jsem si měla pocit, že se Šárka popletla a myslí si, že běží jen jeden okruh stejně jako já, po vrácení do reality jsem si uvědomila, že ona moc dobře ví co běží a musím uznat, že to běžela moc pěkně. Za jednoduchou rovnici jsem si dala v duchu za pět a běžím svým tempem.

Čeká mě druhá polovina okruhu vesměs z kopečka a po rovince. Už mám před očima nažhaveného Michala, kterému budu předávat štafetový čip. Najednou mi připadá, že běžím pomalu a přidám do kroku. Pod 30 min už to nebude, ale i tak mě čas 30.20 těší a také motivuje. Už se blížím k nafouknutému cíli a vítá mě bouřlivé povzbuzování, což mne moc potěšilo. Každý člen štafety běží jeden okruh a má tak volný prostor na fandění a pozorování známých i neznámých maratonců. Michal startuje a čeká ho stejný příběh jako mě a doufám tedy, že s lepším časem. Majkl v cíli za 28:51 a jede se dál. Robert přibíhá s kamennou tváří za 28:08. Mnu si ruce, začíná se rýsovat první místo v kategorii štafet. Standa dlouhým a rychlým krokem startuje druhou část naší štafety, kterou bych soukromě nazvala atletické mašiny. Kluci dostáli tomuto názvu a zvládli to v časech Standa 25:55, Libor 24:38 a Martin Věžník zaběhl rekordní čas na okruh 22:41, klobouk dolů.První místo na bedně máme jisté, o 4 minuty za námi končí štafeta Bezva běhu. Jsme šťastní, že našich šest příběhů mají tak dobrý konec. Popíjíme kávičku a fandíme ostatním oceláckým týmům, kteří bojují, a musím uznat, že jim to taky dobře běží.

Běžet štafetu je opravdu specifické a je to dobrá zkušenost. Snažíme se nejen kvůli sobě samému, ale taky kvůli ostatním členům.

Sestavit štafety byl výborný nápad. Sešla se nás hromada a zdá se, že jsme byli nehlučnější partička a to je samozřejmě dobře. Myslím, že ne jen mě tento závod namotivoval zaměřit se na trénink rychlosti a zaútočit na Hornické desítce

Těším se na shledanou!

Lucka

Autor článku

Autor článku není z našeho týmu, je odjinud :)

Stále se u nás něco děje

Developed by ASPECTO Media s.r.o.