Beskydská sedmička – závod, který ti změní život?!?

Každý se mě ptá jak bylo? Tak takhle bylo....;-)

Po všech peripetiích s partnerkou mou a partnery Nadi, jsme tak nějak na sebe zbyly (jak říká Láďa, přítel mé partnerky na B7 ) :-D A Já říkám: „DÍKY BOHU, OSUDU, KOMUKOLI, ŽE TO TAK BYLO!“ :-D

Obě jsme měly něco naběháno, trochu se známe, zkusily jsme společný běh Smrk-Lysá, popovídaly jsme si a řekly si: „tak jo!“ Přepis registrace na poslední chvíli (skoro celou dovolenou v Krkonoších jsem to řešila) a bylo to oficoš :-)

Už v té chvíli to začalo fungovat jako ozubené kolo.....vzájemná starost co kdo má a nemá, co je potřeba a co ne, všechno bylo naprosto v klidu a pohodě, i za podpory Ládi ;-)

Den D :-)

Jsem nachystaná a čekám na čas kdy jsme se domluvili :-)  Jedeme se registrovat......mooooooc hezké okolí registrace ;-) :-))))) Fasujeme číslo a nějaké drobné reklamní pitominky a necháváme se fotit :-P Jedeme do Třince na pizzu, převléct se a kupodivu to je tak akorát......ale.....Naďa má dírku v hydrovaku, problém, budeme muset fugovat na jeden....vzpomněla jsem si, že mám v autě bandasku pro přípravu Regeneru, takže honem pro ni, ať máme ještě litr vody navíc....uf, problém zažehnán! Do první občerstvovačky vydržíme, já tolik pít nemusím!

Potkáváme se s naší oceláckou partou a vzájemně si přejeme hodně štěstí, fotíme se, prostě skvělá atmoška! Díky všem, jste úžasní! :-)

Jdeme ke startu, vyslechneme si žádost o ruku na podiu (jako před startem? :-D ), pokecáme s ostatními, poslechneme si hymnu a odpočítáváme.......prásk i s ohňostrojem! NESKUTEČNÉ.....dav nás unáší vpřed....no co, aspoň se bez dotyku země přesuneme dál :-))))

Procházíme startem a uuuuuffff klušeme.....všichni plní elánu spousta legrace a my jsme obzvlášť vtipné :-D :-D :-D Nevíme do čeho jdem, ani jedna z nás moc nezkoumala profil tratě a nejsme ani orientačně zdatné, prostě si klušeme ve tmě s čelovkama, víme, že půjdeme pouze jednu noc, nepřipouštíme si jinou variantu a hledáme Jarka z Olomouce (což děláme půl závodu) :-))))

A, první kopec, uvidíme co řeknou záda, jdu to bez hůlek....v pohodě záda to tedy zvládnou! Hlídám si Naďu za sebou (Láďa by mě zabil, kdybych jí ztratila) a Naďa pěkně hlásí a lidi kolem se asi trochu baví „Hynku, Viléme, Jarmilo“ zní občas, když řeknu „Nadi?“ a Naďa odpoví „vteřina a půl za tebou“ :-)))  Už teď vím, že to bude fungovat!

Kopec je poměrně dlouhý a my víme, že někde na něm čeká ještě jedno povzbuzení od NAŠICH Oceláků, těšíme se na něj! Jsou tady a fandí a Naďa naposledy rozdá pusy Samíkovi (svému synovi) a Láďovi, no a Já dám pár placáků a jdeme dál :-) Děkujeme moc! :-D Na kopci potřebuju vyměnit baterky v čelovce a vezmu hůlky ať netrápím záda, napít a fičíme dál, jsme nadšené a klušeme rovinky a dolů z kopce a pořád hledáme „Jarka z Olomouce“ :-))))
První kontrola, nadšení, Naďa něco slupne, napít a valíme dál, energie máme na rozdávání a užíváme si to :-)

Seběhy pouštím Naďu před sebe, do kopců jdu první Já, maximální souhra.....když máme chuť mluvit mluvíme, když mlčet mlčíme, žádný stres, naopak, nějak moc se tím vším bavíme :-))) Ta tolerance vůči sobě navzájem je hnací motor po celý čas. Dostáváme se mezi lidi se kterými se potkáváme pak až do konce vlastně pořád dokola, dle zastávek :-) Potkáváme Michala s parťákem....zdravíme se, je to fajn!

Strašne to utíká výstupy-seběhy-klus a jsme na Trávném, což je třetí kopec....když to seběhnem, dáme pauzu na občerstvovačce a jdeme na Lysou, nejvyšší z kopců, který ale máme vyzkoušen a víme do čeho jdeme...vzpomínáme na rady od Michala a Libora, což nám opravdu hodně pomáhá, díky moc kluci! Naďa má už chuť na polívku, takže to vezmem vcelku rychle.....ouha na Lysé se polívka nekoná, no špatně jsme studovaly propozice závodu, ale stále hledáme „Jarka z Olomouce“ :-))))

Výstup na Lysou nás bavil, šlo to krásně a zvesela :-)

Zapnu telefon, pošlu přes aplikaci na Facebook oznámení kde jsme, ať všichni ví, vyfotíme se u hladícího bodu, Naďa si dá Jerky (zbožňuje je), pak lupnem Magnesium a fičíme dolů na tu polívku :-))) Michal říkal, že když dáme Lysou před svítáním máme dobrý čas....zdaleka nesvítá, máme z toho skvělý pocit a jsme happy a stále vtipné :-P Seběh jdeme zároveň s dvoujkou kluk-holka a týpek je fakt vtipálek, takže se pořád smějeme :-)

Huraaaaaaaaa, Ostravice a polívka :-))) a už je světlo, kdy se to stalo?

Převlíkáme se do suchého trika, ponožek, trochu se dáme dohromady, pozdravíme Radůze s Pepčou pochválíme se a povzbudíme, opět oznámím kde jsme a mažem na Smrk, další nám známý kopec.....ty nezdá se ti, že ty „schody do nebe“ jsou nějak delší než v tréninku? :-O
Daly jsme to a dokonce se bavily s ostatními, jsme fakt dobré! Chválíme se navzájem, jsme na sebe pyšné....a těšíme se na studánku, na tu úžasnou vodu....jsme zde, napijem se a jdeme nahoru, Naďa hlásí, že má hlad :-P

Jupiiiiii Smrk, třetí nejvyšší hora je pokořena a my víme, že teď se začíná závodit ;-) Uděláme fotky Já si dám čokošku (taky jím) a Naďa Jerky a jdeme dolů....“Jarku z Olomouce jsi tady?“ :-)))

Sbíháme na Čeladnou, to nám přijde, že už je to docela kousek, vždyť je to Čeladná! Dáme pauzu a hlavně Kofolu, máme na ni děsnou chuť :-) Namažem se vazelínou, protáhnem se, vcucnem do sebe trochu té sluneční pohody a jdeme dál...na Čertův mlýn.....potkáváme týpka, který nás naviguje, byly jsme totiž chvilku samy v lese a ta naše orientace....týpek (taky závodník) s námi jde kus cesty a povídáme, říká, že máme skvělý čas a vypadáme krásně svěže, což nás opet popohání :-)

A jsme na místě, tak teď na Pustevny a pak už je to legrace, vždyť je to poslední kopec! :-) Pustevny, polívka, oznámení přes mobil, wc, fanoušci přející hodně štěstí......kudy teď Půjdeme tou kratší trasou ať se nezničíme tady tím hnusem dolů.....trochu se bojím o kolena....

Vydáváme se přímo na Radhošť, ale.......heeeej jdeme dobře? Tady nikdo nejde :-O  Vracíme se...když už tak už, jdeme na Ráztoku a hotovo! :-) Už se nám smějí kluci okolo, ale fandí nám, je to super! A čas taky není tak špatný, jsme za chvíli v cíli, neasi! :-)))

To byl fičák....Rázotka nebyla moc veliká legrace, ale pokořeno a jsme na Radhošti, koupím kofču, převlíkáme se do tílek a fičíme zase dolů....trošku to bolí už...kluci říkají, že teď už jen Pindula (ten název se nám hrozně líbí) a pak kopeček Velký Javorník a hotovo....Tak valíme, to dáme!

Pindula.....poslední kopeček, pohodička, posíláme sms, že jsme za chvíli v cíli, Naďa valí, má hodně energie, Já ji trochu brzdím, nevím proč, mám pocit, že ještě budeme potřebovat sílu, říkám, že nechci sbíhat, že se nechci zranit, ale jdu rychlým krokem, tak to vyjde na stejno.
Máme už své názvy kopců i rychlostí, trošku nám hrabe a lidi kolem se řehní s námi a povzbuzují nás :-)))

Ouha, je to tady, ten kopec není kopeček, před námi je prudký výstup!.....do teď jsme byly na 3.místě v kategorii ( to jsme nevěděly)......

Cesta na Velký Javorník byl mazec, proklínaly jsme Libora Uhera a ty kluky co říkali, že to je kopeček.....zbytečně jsme brzy vydaly svou energii, sakra.....ale vzájemně si říkáme že víme, že to dáme! Jsme prostě Ocelové holky co se nevzdávají!

Potkáváme rozdělené týmy a říkám Nadi, že myslím, že tohle je úsek, kde se to láme a přitom takový „kousek“ před cílem.......my víme, že se nerozdělíme, naopak už teď mluvíme o příštím roce o tom jak na nás budou NAŠI pyšní! Motivujeme se!

Celý závod jsme sehrané až neuvěřitelně! „Ty, myslíš, že Jarek z Olomouce tady je?“ :-)) Jsme tady, Velký Javorník pokořen, tak teď už hurá do cíle...........MAZEC, seběhy už nás bolí, teda seběhy, už jsme to šly, taková kruťárna dolů, na tomhle jsme ztratily spoustu času....zapínám telefon a jsme na příjmu....volá Láďa zda jsme v pořádku a pak Libor kde jsme a říká, když mu popíšu místo, že ještě tak 2 kilometry, což nám potvrdí kluci, které potkáváme.....nenáviděly jsme ty poslední DVA kilometry, ve skutečnostui jich bylo tak STO!
Teď jdu ve předu Já.....přepínám na autopilota......střechy, domy, hřiště.....už vidíme nápisy na zemi a dlouhou alej kolem cesty, ten beton je hnusný.....Naďa chce napít, zakazuji ji mít žízeň, je to kousek, je zbytečné myslet na žízeň a hlad, za chvíli si užijeme výstup na „K2“, trochu nás ty schody děsí, nějak si neumíme představit vyjít nějaké schody, teď po tom všem....

Tak přes cestu v pravo a už TO vidíme.....chytáme se za ruce....slzy v očích....oceláci na nás volají ať utíkáme....Tak JO, jdeme na to!

Nevím, kde jsme našly tu sílu, ale běžíme, MEGA ŠŤASTNÉ......naproti utíká Samík, chytáme ho mezi sebe za ruce a utíkáme dál...........CÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍL :-D

Teď výstup do schodů (na pohodu), fotky, náramky a koukáme na čas 20 hodin 34 minut........... Jsme na 4. místě v kategorii, nechápeme to......gratulace od Oceláků, obejmutí, pusy a fotky, fotky a fotky.....

Ty jo, je to fakt konec?

Příští rok jdeme znovu.....;-)

Díky všem, díky všem za podporu na dálku i z blízka, snažily jsme se vás nezklamat, snažily jsme se nezklamat samy sebe, ale nejvíc jsme si to fakt užívaly, se vším všudy! :-D

Za sebe jsem moc ráda, že jsme s Naďou na sebe zbyly, protože to prostě fungovalo naprosto úžasně! Popovídaly jsme si, zasmály se, zabrblaly.....pobavily sebe i okolí, povzbuzovaly a vcucávaly všechno co šlo.....

B7 je jeden z mých životních zážitků a jsem ráda, že jsem ho absolvovala s Naďou!

PS: Moje hlava dokáže zázraky.....zeptejte se mého těla ;-)

Autorka článku

Jana

Stále se u nás něco děje

Developed by ASPECTO Media s.r.o.