Beskydská sedmička 2014

Petra Nevřalová

"Beskydská sedmička byl můj první velký závod, ve kterém jsem si mohla zkusit, jak na tom jsem a co všechno jsem schopná vydržet. A musím zhodnotit, že s výsledkem jsem nadmíru spokojená! Samozřejmě, že byly krušné chvilky, kdy jsem v podstatě spala za chůze, nebo kdy mi připadalo, že moje baterky jsou úplně vybité, ale přesto všechno jsem ani jednou nepomyslela, že do cíle nedojdeme.  Člověk zjistí, že jeho tělo zvládne více, než si myslí. Ovšem musí být vedle vás někdo, kdo vás nakopne, pokud na to už nemáte sílu sami. Můj splávek nad vodou byl parťák Láďa Neumann, a myslím, že lépe jsem si vybrat nemohla. Díky Láďo, myslím, že jsme spolu zvládli obrovskou zkoušku a bez vzájemné podpory bychom se cíle nedočkali. Tento závod má asi všechno, co by člověk na trati měl zkusit. Chvíle nekonečného stoupání do prudkých kopců, za nimi nekonečné seběhy, puchýře, mozoly, bolavé chodidla, kotníky, lýtka, kolena, svaly na nohách, zadku, v kříži, mezi lopatkami a za krkem z batohu, ruce z hůlek, po celém těle půl centimetrovou vrstvu soli, těšení se na východ slunce, občerstvovačky, atmosféra… Hned ze startu se mi srdce zastavovalo v prudkém stoupání sjezdovky na Velký Javorový, ale velký motor byla jistota, že někde v tomhle prvním šíleném kopci nás čeká úžasný fanklub, který nás motivoval už před startem – Oceláci, velké díky za podporu, moc ráda jsem vás viděla a dodalo mi to potřebnou energii!!!  ;-) A taky velké díky mému úžasnému muži, který se mě snažil dostatečně připravit a musel trpět moje předzávodní stresy :-) Byl to velký zážitek, masakr, pořád tomu nemůžu uvěřit, že jsem přešla celé Beskydy, a to jestli si tenhle závod ještě někdy zopakuji, si v tuto chvíli ale nemyslím :-) "

Láďa Neumann

"Je to opravdu extremní závod týmů. Na vlastní kůži jsem zjistil, jak tvrdé,náročné a dlouhé je naše beskydské pohoří a jak moc musí být člověk připraven na vše,co ho tam potká a nejen fyzicky, ale myslím, že hlavně psychicky.A tím se dostávám k týmu, jehož složení by si měl každý opravdu dobře promyslet. Já si nemohl přát lepší parťačku než Petru Nevřalovou. Naše tempo bylo stejné jako naše aura a pohled na celou situaci. Vytáhla mne z krize, když mi bylo nejhůř a pomohla mi projít závodem s úsměvem, nadšením a dobrou náladou. Přes všechnu bolest, únavu a malé zranění, jsme dokončili a jsem sám sobě trochu stoupnul na ceně a ten POCIT.......... Můžu doufat, že jsem byl stejně dobrým parťákem Petře, jako ona mě"

Lucka Odehnalová

"Beskydská sedmička 2014 byla pro mne příjemné zakončení období dlouhých závodů. Jsem ráda, že jsem měla tu možnost startovat s borkyní, známou lysacapistkou, maminkou 9 měsíční Amálky, Alicí Martikánovou.

Odstartovaly jsme v pohodě s úsměvem na rtech.Těšily jsme se do prvního stoupání na velký Javorník, tam mi však úsměv zmizel, zjistila jsem jak to Alče skvěle šlape do kopce a já sotva stíhám, funím a pot mi kape na špičky bot. Naštěstí jsem Alču vždy na vrcholku dohnala a v seběhu jsem na tom byla malinko lépe. Takže jsme naše tempo nakonec sladily. Až na Čeladnou probíhal náš závod relativně v pohodě a příjemně uvolněné atmosféře. Držely jsme si 2. místo v ženách, tedy až na Čeladnou kde úsměv zmizel i Alči, doběhly nás dva ženské týmy a nám nezbývalo nic jiného než začít závodit. Nakoply jsme motory a odhodlaně jsem vyběhly do úniku. Bolelo to, trpěly jsem stihomamy, že na nás naše sokyně útočí, ale dopadlo to dobře a v 15:51 jsem spolu i s malou Amálkou proběhly cílem s časem 17:16 jako druhý ženský tým a první v kategorii do 40ti let. Závod se mi líbil i když určitě pár nedostatků měl. Byla to týmová práce, ale určitě patří velké díky Alici, která byla velkým tahounem. "


Břéťa Orlík

" Někdo si Beskydskou sedmičku užil, někdo se trápil. Já bych se teda spíše zařadil do té druhé skupiny. Víceméně jsem s tím i počítal. Letos jsem byl na horách jen dvakrát a boty, které jsem obul také nebyly úplně ideální. Parťák Aleš by šel určitě čas pod 20 hodin, jenže já už od Kněhyně přemlouval nohy, aby vůbec šly, takže na mě musel stále více čekat. Ale nechci naříkat, každý si určitě odnesl nějaké to „bebínko“. Nakonec si myslím, že stojí za to závod vyzkoušet, jen je třeba trénovat pravidelně v kopcích nebo běhat. Obuv je určitě nejdůležitější část vybavení, příště bych zvolil tlumený trailový vzorek (vsadil jsem na měkké prošlapané boty), hodně času se dá totiž uspořit na sebězích. Sportu zdar a zadek v suchu! "

Autor článku

Libor

Stále se u nás něco děje

Developed by ASPECTO Media s.r.o.